Luciferský a ahrimanský princip, versus kristovský impuls (2. díl)
(2. díl)
Trojčetnost lidské bytosti byla v rámci západoevropské civilizace sprovozena ze světa osmým ekumenickým koncilem v Cařihradu roku 869 a tento princip byl povýšen na dogma, že křesťan nesmí uvěřit
v trojčlennost lidské bytosti, ale jen tomu, že člověk je dvojčetná lidská bytost. Věřit v tělo, duši a ducha se nedovolovalo a od tohoto data bylo dokonce zakázáno. Středověcí teologové dobře znali
skutečnou pravdu a vynakládali velké úsilí vyhýbat se této pravdě, protože se tento přístup pokládal za kacířský.
Kristův impuls evolučně posunul celé lidstvo, ale temnou stranou byl částečně eliminován, zavedením principu dvojčetnosti. A pokud se díváme na vývoj lidstva očima Miltonova "Ztraceného ráje" tedy očima
dvojčetnosti, tak zde vůbec nehovoříme o kristovském principu, ale jen o vyhnání lidí z říše Lucifera do říše Ahrimena a líčí se zde touha lidí nikoliv po tom božském, nýbrž se zde líčí touha po "ztraceném
ráji", což ale je pouze Luciferova říše.
To, že lidé rozeznávají jen dobro a zlo a přiřadili jim atributy nebe a pekla, tak tímto lidstvo nepostřehlo, že jim byly záměrně smíchány principy ahrimanské a luciferské a tím došlo k tomu,
že luciferskému principu bylo přičítáno dobro a ahrimanskému zlo. Jinými slovy, dospět ke skutečnému božství znamenalo se spojit s Luciferem a tím lidé měli za to, že uctívají už to božské, ale zatím to
bylo jen to luciferské. Tou mocností, která odvedla lidskou hlavu z ahrimanské zvířeckosti k její nynější podobě byla luciferská mocnost. Proto je v dnešní době tak obtížné pro mnohé věřící dospět
ke skutečnému božství a přijmout správným způsobem čistý kristovský impulz ve vývoji lidstva. Do zemského vývoje pak zasáhlo mysterium Golgoty a lidské kristovské vědomí se spojilo s lidskou zemskou
bytostí. Tím teprve dostal zemský vývoj člověka vyšší smysl. Kdyby se člověk vyvíjel na Zemi jen se svým rozumem vázaným pouze na hlavu a smysly, které mají především luciferský původ, vnímal by člověk
sice proudící světlo slunce a hvězd, ale musel by setrvávat dál ve stavu "spánku", nevnímal by to božské a nikdy by se nestal vědomým. Tím, že bytost Krista prodlévala v lidském těle a prošla smrtí, tím
nastal ve vývoji lidstva důležitý zvrat. Vytvořila se možnost, aby člověk mohl postupně poznávat svoje božské tvůrčí možnosti i v obyčejném stavu vědomí. Až s uplynutím 19. století, na což poukazuje celá
orientální moudrost, teprve nastala doba, kdy bylo splněno něco, co dříve splněno nebylo a uzrála lidská schopnost pro "plné procitnutí", aby i ve zjevení ve dne viděli to, co bylo dříve zprostředkováno
jen ve zjevení nočním.
Když ustoupila stará pohanská moudrost, skrze niž se zpočátku někteří snažili pochopit křesťanství a kdy ještě nebylo zcela zralé duchovní poznání, tak v této době se vkradl do vývoje lidstva ahrimanský
prvek a protože se ani nerozpoznával luciferský element v lidské hlavě, nemohl se ani poznat ahrimanský element s nímž je božství v opozici. Tak vznikla čistě ahrimanská myšlenka, že člověk pochází pouze
ze zvířat. Celá tato darwinovská věda má ahrimanský charakter. V souvislosti s touto vědou se vetřelo do lidského vědomí, že hlava je to nejušlechtilejší a to ostatní bylo postaveno proti ní. Tak bylo
vytvořeno dobro a zlo, nebe a peklo, dvojnost mimo trojnosti. Člověk byl zmanipulován k myšlence, že veškerou moudrost světa si vydobývá svou moudrou hlavou, ale tato moudrost byla pouze moudrostí
luciferskou. Lidé propadli tomuto poblouznění a nechtěli připustit, že jejich luciferské utváření probíhalo zejména v jejich hlavě. Lidstvu se musí dát možnost, aby získáním nových božských tajemství
ze svého nitra posunulo a zlepšilo všechno to, k čemu se dopracovalo jen skrze svou hlavu a luciferský princip. Teprve potom může být provedena korektura onoho velkého omylu, kdy vedle bezduché ahrimanské
tělesnosti stojí duchovno, které ovládá člověka a má pouze luciferský charakter.
20.10.2020