Měli byste vědět – 27. část: Chlor – zabiják v pitné vodě
U lidí, žijících v primitivních podmínkách (kde není vodovodní řád s chlorovanou vodou) je srdeční infarkt věc neznámá, avšak jakmile se tito lidé přestěhují do "civilizace" s chlorovanou vodou, infarkt se u nich stane běžnou záležitostí. Jak to, že tam, kde je ve vodovodu tvrdá voda, mají lidé méně infarktů, než tam, kde je voda měkká? To teorie o nebezpečném cholesterolu nedokáže vysvětlit, ale teorie chloru ji objasňuje velmi dobře. Agresivní a extrémně aktivní chlor reaguje s částicemi tvrdé vody na chloridy...
Doktor Josef Price zkoumal vliv chloru na kardiovaskulární onemocnění, byl ohromen výsledky svých pokusů a cítil jako svou lidskou povinnost sdělit světu, co objevil. Sepsal podrobně pojednání o svých objevech a obrátil se na všechna kompetentní místa, kterých se tato problematika týkala. Stalo se však něco neuvěřitelného. Lékaři se jednomyslně postavili na odpor proti jeho zjištěným faktům. Označili doktora Price za blouznivce a jeho jasnému a srozumitelnému vysvětlení oponovali tvrzením, že pokud jeho závěrům dokáže porozumět každý laik, nemůže to být pravda!!! Nemohli přece dopustit, aby desítky let jejich práce přišlo vniveč (rozuměj – rozvíjení teorie o škodlivém cholesterolu) a aby to, na čem postavili své kariéry, někdo zbořil jediným "amatérským" objevem! Co z toho všeho vyplývá? Člověk se nemůže ochránit před infarktem nebo mrtvicí tím, že vyřadí cholesterol (tuk) ze stravy. Je potřeba zejména odstranit chlor – silný a extrémně aktivní jed, který působí jako katalyzátor usazování tuků v cévách.
Statistiky jasně ukazují, že v oblastech, kde se masivně rozšířilo používání domácích filtrů na vodu, silně poklesl počet úmrtí na infarkt a cévní onemocnění. Když odstraníme z našeho života chlor, trvá 5 – 10 let, než se tělo zbaví tuku usazeného v cévách. Tento proces jde však urychlit díky dietám se syrovou rostlinnou stravou. Pak dokážete zastavit nebo zvrátit kardiovaskulární nemoci za rok nebo dva.
Bez čisté pitné vody nemůže proběhnout detoxikace
Každá tekutina či nápoj, který je obohacen – nasycen jinými látkami (čaje, šťávy, džusy, káva atd.), brzdí vyplavování škodlivin z těla, ba dokonce tento proces na určitou dobu zastavuje. Voda je nejideálnějším prostředkem transportu živin a kyslíku až k té nejmenší buňce a zase zpětně vyplavuje odpadové produkty látkové výměny včetně oxidu uhličitého do lymfy a krve k vylučovacím orgánům. Nejpřirozenější léčení jakékoliv choroby člověka připisují nepropagované vědecké výzkumy účinkům nenasycených mastných kyselin, které většinu tělu neprospěšných látek vážou na sebe a za pomoci čisté vody, jako nejúčinnějšího rozpouštědla toxinů, je odvádí přirozenou cestou z těla ven. V případě, že není v těle dostatek čisté vody, se pak tyto tzv. homotoxiny nedostanou z těla ven a začnou narušovat vnitřní strukturu organismu a způsobují poruchu funkce daného orgánu, zejména jater, ledvin, mozku aj. Podle dr. Reckwega je toto už čtvrtou fází homotoxikologie, pátá fáze je degenerační, kdy takto postižený orgán postupně degeneruje, až se stane nefunkčním a dochází k poslední fatální fázi... Proto by čistá, "pitná voda" měla tvořit min. 90% z celkového příjmu tekutin v průběhu dne (a to je jedna ze základních podmínek pro odstranění závažných zdravotních problémů). Kvůli malému množství vody v buňkách se z nich dostatečně nevyloučí jedovaté látky, buňky budou předčasně stárnout a tím i celé tělo. Za těchto okolností se na nás začnou postupně navěšovat nejrůznější nemoci, jako ozdoby na vánoční stromeček. Také pití čajů na žízeň je cesta proti našemu zdraví (mělo by činit max. 5% z celkového objemu přijímaných tekutin). I čaj je nasycená tekutina, na kterou se mohou navázat odpadní látky v těle maximálně z 20%.
13.09.2019