Nikdo nemůže dosáhnout přístupu k cestě k pravému božství, aniž by nejprve neprošel zkušeností vnitřního bankrotu, morálního kolapsu a hlubokého rozčarování.

Nafoukaný stav jedince, být "zachráncem", je založen na iluzi, že s realitou je něco "špatně", a že je potřeba abychom tento svět "zachránili". Zaujmutím "božské role", která je spojená s pocitem grandiozity a komplexem nadřazenosti padáme do pasti. Tato past se prolíná s mylnou představou o tom, co vlastně "zlo" je, jak v dualitě světla a tmy funguje, a jak se k němu máme postavit. Samozřejmě, že bychom neměli jen pasivně sedět a čekat, ale měli bychom se aktivně zapojit do rozvoje lidské duchovnosti a vývoje lidského vědomí se všemi kolektivními a osobními lekcemi obsaženými v tomto procesu.
Spasitelský komplex je častý u lidí, kteří jsou příliš identifikováni s konceptem "poutník, hvězdné semínko a rodina Světla", a který jejich ego zneužije k postavení na monumentální piedestal, a oni pak shora hledí dolů na všechny ostatní lidi. My všichni ale máme zcela individuální životní poslání, o jehož naplnění máme usilovat. V okamžiku, kdy v nás ale převládne nezkrotná ctižádostivost, pýcha, svéhlavé konání nebo nutnost ukázat všem svou "velikost", tak už nejsme v souladu s naším Duchem, propojujeme se s naším egem a Matrix nás začne ihned ovládat.
Mučednický komplex je ještě více přehnanou formou spasitelského komplexu a je aktivován vždy, když se domníváme, že potřebujeme trpět "pro druhé" a jsme hrdí na to, že neseme váhu světa na našich ramenou. Mohutní a vyvstává vždy, když se hrdě "předvádíme" a jsme "napadáni a šikanováni" za to, co veřejně děláme. Někdy dotyční dokonce navíc zbytečně vyhledávají ohrožující situace. Mučednický komplex je spojen s hlubokým dogmatickým náboženským naprogramováním, zejména s křesťanskou myšlenkou, že "Ježíš zemřel za naše hříchy" a váže se na kolektivní program externího záchranáře, který vede masy k hledání někoho, kdo by je zachránil, což je představa založená na dravčím autoritářském programování. Abychom se vyhnuli těmto pastem nebo se z nich dostali, je třeba zachovávat skutečnou pokoru a skromnost, jež jsou a budou vždy našimi základními klíčovými asistenty.
Nesprávným postojem je také neustálé sebe obhajování a odůvodňování. Když se u hledajícího projevuje příliš silně, pak ho není možné přimět k správnému přístupu, protože na každém kroku je jeho hlavním cílem neustále sám sebe ospravedlňovat. Jeho mysl pokaždé spěchá na pomoc, aby podpořila svůj vlastní nápad, pozici nebo svůj vlastní postup. K tomuto účelu poslouží jakýkoliv argument, někdy třeba i úplně hloupý či zcela nemotorný. Takto nás zneužívá naše mysl. Postupně nabývá v člověku obrovských rozměrů, a pokud budeme na ní až příliš lpět, tak pro nás bude nemožné poznat Pravdu a žít v ní.
Jestliže člověk nezačne přijímat svůj vnitřní stav takový, jaký se mu zjeví díky krátkému osvícení z roviny vědomí skutečného "Já", jestliže zůstane nevidomý vůči všem přicházejícím praktickým i intuitivním podnětům a jestliže bude ospravedlňovat svou identitu tím, že se bude schovávat za logiku, legitimitu a "spravedlnost", tak pak se obrátí zády ke své cestě ke Světlu a pustí se ještě hlouběji do divočiny 3D reality.
Nikdo nemůže ale dosáhnout přístupu k cestě k pravému božství, aniž by nejprve neprošel zkušeností vnitřního bankrotu, morálního kolapsu a hlubokého rozčarování.

03.03.2023