Nová chronologie dějin (23. díl)
(23. díl)
Další velká změna, která se váže k sledovaným událostem a kterou lze pozorovat zhruba od počátku 19. století, je klimatický zlom v Rusku. Podívejme se do 18. století. V roce 1756 byla dokončena monumentální stavba Jekatěrinského paláce v Carském Selu (dnes Puškinu). Město leží jen pár kilometrů jižně od Petrohradu, tedy oproti nám dost na severu. A přitom zmíněný palác je vystavěn vyloženě ve stylu jižních zemí. Nejenže většinu ploch vnějších stěn tvoří okna, ale v původní podobě v něm nebylo počítáno ani s topením! Obrovská kamna byla do jednotlivých místností instalována až dodatečně o sto let později. Pokud snad namítnete, že Jekatěrinský palác měl být jen letním sídlem, pak vezměte v úvahu, že to není víkendová chata, kterou prostě zazimujete a vrátíte se za půl roku. Palác je vyzdoben unikátním a nesmírně drahým vybavením, obrazy, mozaikami, dřevěnými sochami, zlatem na nábytku i stěnách. To všechno vyžaduje konstantní teplotu, jinak by veškeré obrovské částky, za něž toto všechno bylo pořízeno, přišly velmi rychle vniveč a takové klima v té době bylo.
Na počátku 19. století bylo k Jekatěrinskému paláci přistavěno carské lyceum. Architekt se je sice snažil udržet v duchu původní stavby, ale je evidentní, že se cosi změnilo. Okna jsou viditelně menší, v plánech stavby je už navíc počítáno s krbem do každé místnosti. Začátkem 19. století se totiž budovy v Sankt-Petěrburku začínají stavět už s ohledem na zcela jiné klimatické podmínky. Ve 30. letech se už objevují paláce s centrálním vytápěním. Skutečnost, že se nějak pozapomnělo na kamna určitě nebude kvůli negramotnosti architektů, kteří tyto paláce stavěli, a toto zdůvodnění bude asi na posledním místě v seznamu možných důvodů, protože byli vyzváni jen ti nejlepší z nejlepších, aby navrhli a postavili královské paláce. A i ostatní technická a architektonická řešení, byla na té nejvyšší úrovni.
Pokud se podíváme na fasádu paláce, můžete jasně vidět velmi velkou plochu oken, která je typická pro jižní, horké oblasti, a ne pro severní území. Později, na počátku 19. století, byla k paláci, kde se nacházelo slavné lyceum, přistavěna přístavba, ve které Alexander Sergejevič Puškin studoval společně s budoucími děkabristy. Vyznačuje se nejen svým zcela jiným architektonickým stylem, ale také tím, že již byla postavena pro nové klimatické podmínky, plocha oken je znatelně menší.
V prvním vydání encyklopedie "Britannica" z roku 1771 se dokonce píše, že hlavním dodavatelem ananasů do Evropy bylo Ruské impérium, sibiřská oblast.
Zničení tak obrovské plochy lesů se muselo zákonitě projevit ve změně klimatu. Na území Severní Ameriky a velké části střední a západní Evropy se klima postupně vrátilo k normálu. Avšak na území Ruska proběhla mnohem větší změna, takzvaný klimatický zlom. Zničení rostlinstva a lesů na velké části západní Sibiře způsobilo narušení místní teplotní rovnováhy, protože lesy, hlavně jehličnaté, plní roli teplotního stabilizátoru, který nedovoluje půdě v zimě silně promrznout a v létě se přehřát a vysušit. V důsledku toho se hranice věčně zmrzlé půdy posunula na jih, což na teritoriu Euroasie přivodilo svéráznou malou dobu ledovou. V současné době už ale můžeme pozorovat postupné obnovování původního klimatu, protože za posledních 20 let se hranice věčně zmrzlé půdy v západní Sibiři posunula zpět na sever o více než 200 km.
08.08.2021