Nová chronologie dějin (26. díl)

(26. díl)

Většina lidí nevěří, že mohlo dojít před 200 lety k masivnímu jadernému bombardování, jehož důsledky nyní už nepociťujeme a nezaznamenáváme, zejména pokud jde o záření. První mýtus je, že radiační kontaminace po jaderném bombardování bude trvat velmi dlouho. Ve skutečnosti tomu tak není. V okamžiku jaderného výbuchu se skutečně vytvoří silný proud alfa částic a neutronů, tedy vše pronikající záření, které je smrtící. Během pozemního jaderného výbuchu se také vytvoří trychtýř s kráterem z roztavené hmoty zemské kůry, jehož povrch může také zůstat radioaktivní po dlouhou dobu, protože všechny kovy a minerály mají tendenci v sobě "hromadit" záření, a to znamená, že z pronikajícího záření vytvořeného v době výbuchu v nich vznikají radioaktivní izotopy. Víme od lidí, kteří se podíleli na likvidaci následků černobylské nehody, že první věc, kterou udělali bylo, že se ihned začali zbavovat jakýchkoli kovových předmětů, včetně zlatých zubních protéz, právě z tohoto důvodu. Organická hmota a půda ale zase velmi rychle ztrácejí zbytkovou radioaktivitu. Letecké jaderné výbuchy nevytvářejí žádné roztavené trychtýře a radioaktivní kontaminace území z nich je minimální. Vysoké radioaktivní pozadí a velmi dlouhodobé důsledky radioaktivní kontaminace v zóně havárie v Černobylu byly způsobeny skutečností, že nedošlo k jadernému výbuchu, ale výbuchu obyčejnému, v jehož důsledku byla radioaktivní látka z reaktoru vyhozena do reaktorové zóny a radioaktivní částice se rozptýlily v atmosféře a poté spadly na zem. Kromě toho je množství radioaktivního materiálu v jaderném reaktoru mnohonásobně větší, než v jaderné bombě. Při jaderném výbuchu probíhá úplně jiný proces. Jako důkaz lze uvést i skutečnost, že na územích měst Hirošima a Nagasaki v Japonsku, která byla v roce 1945 vystavena jadernému bombardování, jsou v současné době stopy radioaktivní kontaminace minimální. Tato města jsou dnes hustě obydlena a jen pamětní komplexy připomínají jaderné výbuchy a to neuplynulo 200 let, ale pouze 70.

Autor v zajímavém odkaze: https://www.kramola.info/vesti/neobyknovennoe/praktika-zagovora-jadernyj-snos-911 přesvědčivě a s množstvím faktů dokazuje, že ke zbourání mrakodrapů v centru New Yorku 9. 11. byly použity tři podzemní termonukleární nálože. Důležitá je pro nás ale skutečnost, že pokud nyní projdeme tímto územím, najdeme jen velmi nepatrný přebytek úrovně radiace nad přirozeným pozadím. Všechna fakta ukazují, že na přelomu 18. a 19. století došlo k velmi významnému klimatickému posunu, který lze charakterizovat jako počátek malé doby ledové či nukleární zimy. Protože je ale stále většina lidí pod neustálým masivním vlivem všudypřítomné propagandy ve vzdělávacím systému a médiích, tak se velmi zdráhají takovým informacím uvěřit a ruku v ruce s Temnem ovládanými médii a školstvím všemožně zpochybňují, že by k takové gigantické katastrofě mohlo před 200 lety vůbec dojít.

Ale vraťme se k tomu, co již bylo řečeno: někteří badatelé spojují rychlý a úplný zánik Tartárie se vznikem mnoha kulatých jezer v oblasti západní Sibiře, vytvořených meteorickými roji a další se přiklánějí k možnosti masívního jaderného bombardování, čemuž by nasvědčovala i ona "jaderná zima", o níž bylo již hovořeno v jedné z předchozích částí. Nebo to byla kombinace obou událostí. Také zmizení všech lesů na obrovském území Sibiře by mohlo být důsledkem obrovské jaderné katastrofy. K novému osídlování Sibiře došlo až kolem poloviny 19. století, kdy případná radiace území byla už na přijatelné úrovni. Někteří badatelé připomínají epidemii nádorových onemocnění v té oblasti a také velké rozšíření cirkusového předvádění nejrůznějších zrůd, k čemuž došlo právě v druhé polovině 19. století. Na území jihozápadní Sibiře najdeme i obrovské, přesně kruhové propadliny, které nezalila voda, ale jsou dnes už zarostlé vegetací. Jejich rozměry a nápadný tvar jsou zřejmé opět jen při pohledu shora. Podařilo se najít několik stop jaderných výbuchů, včetně velmi čitelného kráteru vzdáleného 40 km od Čeljabinska, nedaleko města Jemenzhelinsk. Průměr tohoto trychtýře je 13 km.

Verze zničení Velké Tartárie pouze jadernými výbuchy má ale trhliny. Za prvé nevysvětluje zmizení všech stop po kulturních a ekonomických aktivitách obyvatel obrovské říše. Za druhé, aby bylo možné provést takovou úplnou očistu území, bylo by nutné odpálit spoustu jaderných nábojů. Ve skutečnosti by bylo nutné pokrýt celé území Sibiře jednotnou sítí výbuchů s krokem řádově 100–150 km a možná i méně. Studium starých map odhalilo, že v některých místech Sibiře existovalo mnoho měst, zejména v oblasti mezi řekami Irtyš a Ob. V té době zde existovala poměrně vysoká hustota osídlení obyvatelstva a to znamená, že bez velmi hustého bombardování by spousta lidí nevyhnutelně přežila, hlavně v malých a středních osadách.

Nezpochybnitelným faktem ale zůstává, že většina osad na území stejné Čeljabinské oblasti byla založena teprve v první polovině 19. století, v intervalu od roku 1825 do roku 1850. Navíc vše nasvědčuje tomu, že některá města a vesnice, u kterých je deklarováno, že byly založeny v 18. nebo dokonce v 17. století byla od nuly zcela přestavěna na místě kdysi existujících osad nebo byly vystavěny v jejich blízkosti.

15.08.2021