Nová chronologie dějin (27. díl)

(27. díl)

Na západě Sibiře tedy máme obrovskou zasaženou oblast, která trpěla masivním bombardováním, jehož celková plocha přesahuje 1,5 milionu kilometrů! Pokud před katastrofou existoval na tomto území nějaký stát, potom po této pozemsko-kosmické katastrofické události už nemohla být žádná řeč o nějaké moci a státnosti u těch pár lidí, kteří zde zázračně přežili. Dalším faktem je, že v této oblasti bylo zničeno také mnoho hor a dokonce na Urale celá pohoří! Mnoho sjezdovek je pokryto takzvanými "kamennými řekami", obrovskými rýhami z velkého drceného kamene. A pokud začnete pečlivě studovat skalní části trčící ze země, pak uvidíte, že většina z nich je pokryta prasklinami. Kromě toho byly tyto kameny roztříštěny poměrně nedávno, protože na nich nejsou žádné stopy po vodní a větrné erozi, které by na kamenech měly být patrny, kdyby ležely na větru a pod vodou tisíce let. Všechny tyto kameny jsou úlomky hornin s ostrými hranami a čerstvými "třískami", které se po tisíce let měly vyhlazovat a zaoblovat. Z toho vyplývá, že byly roztříštěny nedávno, ne více, než před 300 lety.

Existují však i jiné stopy, které naznačují, že to byly právě jaderné zbraně, které byly na Uralu použity. Čára zkázy vede z Moskvy přes Uralské hory na východ (Čeljabinsk, Kurgan, Omsk atd.). Tady jsou tři vrcholy, o kterých je řeč. Yaman-Tau je nejvyšší hora jižního Uralu, hora Iremel, oblíbené místo turistů, stejně jako hora Bolshoi Shelom, která je nejvyšším bodem hřebene Zigalga, který vede podél levého okraje údolí řeky Yuryuzan, která pramení na úpatí Yaman-Tau...

Proč Mount Bolshoi Shelom vypadá tak divně? A odkud se vzalo to velké množství rozbitého kamene zvaného "kurums"? Vypadá to, že to jsou důsledky leteckého jaderného výbuchu, ke kterému došlo přímo nad vrcholem Velkého Shelomu. Silná rázová vlna, která se vytvoří během exploze, se šíří z epicentra a ničí do určité vzdálenosti krystalickou strukturu. Tato vzdálenost závisí na síle náboje. A právě v "přiměřené" vzdálenosti od epicentra byl "odříznut" vrchol hory a místo něho se vytvořila rovná plošina. Za touto hranicí již není krystalická struktura látky zcela zničena, ale dochází pouze k drcení kamene. K této fragmentaci navíc dochází v průběhu celého průběhu rázové vlny v okruhu od několika desítek do sto padesáti kilometrů, v závislosti na sílu výbuchu. Výsledkem je, že všechny nejbližší hory na několik desítek kilometrů jsou pokryty rozbitým kamenem.

Kónická mohyla, která je dnes považována za vrchol Velkého Shelomu, označuje přesnou polohu epicentra výbuchu, protože je důsledkem působení takzvaného větru "sací zóny". Jemný prach stoupá vzhůru, zatímco větší zbytky a kameny zůstávají dole a vytvářejí pravidelný kuželovitý kopec, který tu pozorujeme. Není žádným tajemstvím, že všechna tato ložiska žuly mají na Uralu zvýšené radioaktivní pozadí. Podle dostupných informací však v oblasti Velkého Shelomu navíc existují oblasti, které jsou značně kontaminovány radiací. Bylo totiž několik případů, kdy po pěší turistice po hřebeni Zigalga měli někteří lidé podivné příznaky, velmi podobné radiační nemoci. Jedna z žen dokonce zemřela počátkem 90. let po takovéto cestě. Lékaři ji oficiálně stanovili sice jinou diagnózu, ale v neformálním rozhovoru jeden z lékařů přiznal příbuzným, že všechny příznaky ukazovaly právě na radiační nemoc.

Také v kamenolomech, kde se těžba kamene provádí výbušným způsobem, jsou některé kameny výbuchem rozptýleny do blízkých lesů. Nikdo v této oblasti však trhací práce neprováděl. Většina kamenů má přibližně stejnou velikost, od půl metru do několika metrů. S přihlédnutím k průměrné hustotě žuly 2,6 tuny na čtvereční metr je hmotnost těchto "kamenů" od tuny do deseti tun. Svahy hor na tomto místě nejsou příliš strmé, tudíž nemají přirozenou schopnost pohybu a tak nemohou získat potřebnou rychlost a energii k rozdrcení kamenů. Jinými slovy, neexistují žádné přirozené důvody, které by mohly vysvětlit výskyt těchto "kurumů" na těchto místech a v takovém množství. Ani zemětřesení, ani přirozená eroze způsobená větrem, vodou a poklesem teploty nemohou způsobit tolik rozbitého kamene a pak ho rozptýlit po svazích. Tato oblast není ani seismicky aktivní.

Skutečnost, že tyto ostré hrany kamenů nestihly být vyhlazeny větrem a vodou, naznačuje, že k tomu došlo skutečně relativně nedávno. Podobný obrázek je pozorován nejen na hřebenu Zigalga a na hoře Iremel, která se nachází 32 km od hory Bolshoi Shelom, a která je po Yaman-Tau druhou nejvyšší horou na jižním Uralu. Iremel a všechny jeho svahy jsou úplně poseté kurumy, které vypadají úplně stejně jako na Zygalga. Při výstupu na vrchol uvidíte jen malé zbytky skal, které jsou všechny pokryté prasklinami, jako by je někdo zasáhl obřím kladivem. Vrstvy ve skalách jsou nakloněné, jako by někdo z boku tvrdě narazil do hory. A právě na této straně se nachází hora Bolshoi Shelom, nad níž bylo epicentrum výbuchu. To, co je zde k vidění, jsou následky silné rázové vlny výbuchu.

16.08.2021