Nová chronologie dějin (29. díl)
(29. díl)
V tomto sledovaném období plném matoucích otazníků existuje několik klíčových událostí, kolem nichž se všechno jakoby točí. Jednou z nich je Napoleonův vpád do Ruska. Před námi vyvstává mnoho otázek: Proč se francouzský císař vydal na tak obrovskou a riskantní akci? Byla za tím jen touha získat ruské území? A proč se Napoleon vydal k Moskvě, když sídlem impéria byl tehdy Petrohrad? Proč se oficiální historie postarala, aby tohoto geniálního stratéga následující pokolení vnímala jen jako "korsické monstrum", přestože ho prostí Francouzi očividně vnímali úplně jinak? A především, proč po dlouhém pochodu jeho obrovské armády, když došel k branám Moskvy, nedošlo k očekávané rozhodující bitvě a generál Kutuzov místo toho vydal naprosto absurdní příkaz – opustit město? A to okamžitě!
Den před osudným odevzdáním "carevny všech měst" nepříteli, vrchní velitel ruských vojsk generál-polní maršál Ruské říše Kutuzov nařídil okamžitý ústup z Moskvy a vůbec nehleděl na velmi prudký odpor některých svých generálů a to i přesto, že ještě ve svém včerejším rozkazu z 31. srpna se zapřísahal rozdrtit protivníka v nadcházející poslední rozhodující bitvě pod hradbami Moskvy. Ruská armáda dokonce odešla s takovým neuvěřitelným spěchem, že zde zanechala více než 30 tisíc svých zraněných mužů a obrovské množství zbraní (156 děl, 27 tisíc kulí, 75 tisíc pušek a 40 tisíc šavlí, 600 praporů a 1000 standart). To nebyl vůbec žádný ústup, ale zběsilý úprk.
Toto jeho rozhodnutí dosud nenašlo jednoznačné vysvětlení. Někteří pokládají Kutuzova za zrádce, který se zaprodal francouzským a anglickým žido-zednářům, ale měl Kutuzov ve svém věku něco takového zapotřebí? Měl naprosto vše, co si člověk jeho typu mohl přát – peníze, slávu, ocenění i tituly...
Ruská vojska poté, co úspěšně odrazila všechny útoky Francouzů, zachránila své rezervy a měla k dispozici vynikající pozici a silný týl, tak nečekaně "vzala nohy na ramena" a překotně uprchla. Kutuzov zcela nečekaně nechal nepříteli k vyplenění největší město země, včetně jeho historického středu.
Napoleon ale před branami opuštěné Moskvy zaváhal. Nebyl hloupý. On, známý svou rozhodností, seděl a čekal neznámo na co. Váhal vstoupit do Moskvy, přestože už věděl, že je zcela prázdná. Cítil past! Něco mu říkalo, že takový zkušený velitel jako Kutuzov prostě nevydá z ničeho nic tak významné místo, které bylo navíc velmi dobře opevněné a zajištěné. Nicméně neměl moc na výběr. V té době Napoleon už ztratil svou původní početní převahu a také důvěru vojáků v konečné vítězství.
"Ze všech mých dnů v boji byl nejhorším dnem ten před Moskvou. Francouzi ukázali, že si zaslouží vítězství, ale Rusové si ponechali právo být neporazitelní..." řekl Napoleon po návratu. Nešťastného Bonaparta nenapadlo, že tu vůbec nešlo o nějaký boj, a že tu s ním nikdo ani žádný boj nechystal. Všechno bylo už totiž dopředu předurčeno a naplánováno. Kutuzov dostal bezpodmínečný rozkaz opustit Moskvu, protože jeho armáda splnila zadaný úkol, nalákala nepřítele "zadavatele tohoto úkolu" do pasti. Pokud jde o Moskvany, všichni věděli, že město bude opuštěno a že je třeba vzít nohy na ramena, aby je Napoleon nedostal. Věděli, že s nimi nebude nikdo mít slitování, a že se bude krást, zabíjet a znásilňovat. Přesto někteří zůstali. Celkem to bylo 20 tisíc obyvatel města.
Napoleon nakonec pod tlakem svého vojska a své pýchy po několika dnech čekání vydal rozkaz město obsadit. Do Moskvy vstoupil 2. září. Jeden z Napoleonových velitelů, markýz Armand de Caulaincourt později vzpomínal: "Město bez obyvatel bylo zahaleno do ponurého ticha. Po celou dobu naší cesty Moskvou jsme nepotkali jediného místního obyvatele."
Past zaklapla a lovená zvěř se chytla. Tu noc v Moskvě vypukl požár. Brigádní generál hrabě Philippe de Ségur ve svých pamětech napsal: "Dva naši důstojníci se usadili v jedné z budov Kremlu, odkud měli dobrý výhled na severní a východní část města. Okolo půlnoci byli oslněny neobyčejným jasem a žhavé plameny zachvátily moskevské paláce. Nejprve pronikavé světlo osvětlilo krásné a ušlechtilé obrysy architektury... a pak se najednou všechno zhroutilo..." Svědectví přinášená důstojníky, kteří se sbíhali ze všech stran, se mezi sebou shodují.
"V noci ze 14. na 15. ohnivá koule sestoupila nad palácem knížete Trubeckého a zapálila tuto budovu." Byl to velmi podivný požár. Mimořádné (!) světlo. Ohnivá koule. Plameny, které se vrhaly (!) na kamenné stavby. Žhavý živel pohlcoval mnohaposchoďové kamenné paláce! Nezapalující, ale ozařující ohnivá "smrt"! Nepřipomíná vám to něco?
18.08.2021