Nová chronologie dějin (36. díl)
(36. díl)
Dmitrij Mylnikov dospěl k novým historickým událostem na základě stop, které se nám dochovaly na zemském povrchu a které konfrontoval s pravděpodobnými historickými daty. Celý příběh začíná obsazením Sankt-Petěrburgu, což podle oficiální historie způsobil Petr I. v roce 1703 a který ho pak prohlásil za hlavní město Ruského impéria v roce 1712. Ke vzniku tohoto města se váže celá řada velkých nejasností a použití mnoha neuvěřitelných technologií skrývá v sobě plno zatím neobjasněných a skrytých záhad, že by to vydalo na další seriál! Jistě vás napadne, že k řízení tak obrovského státu, jako bylo Ruské impérium, mělo toto město tu nejnevhodnější možnou polohu. Nachází se na samém okraji země, navíc je stále ohrožené od moře. Při neexistenci rychlého transportu a předávání informací volba takového umístění hlavního města by velmi snižovala efektivitu fungování systému řízení. Z tohoto pohledu by bylo daleko výhodnější zvolit si za hlavní město Moskvu, protože ta je v centru Ruska a její vzdálenosti od jednotlivých oblastí evropské části jsou zhruba stejné. Také z hlediska obrany by bylo umístění "hlavního, vojenského stanu" v centru území nesrovnatelně výhodnější a bezpečnější. Jenže Ruské impérium bylo tou dobou jen malý plácek kolem Finského zálivu, který navíc až do roku 1721 patřil Švédsku. Takže na Moskvu dobyvačné a po světové nadvládě toužící síly nemohly zatím ani pomýšlet, protože ta ležela na území sousedního státu – Moskovie (Moskevské Tartárie). Ale vzhledem k mocenským plánům a ambicím na budoucí postupné obsazování území Tartárie, bylo místo pro hlavní město vybráno zcela správně: Sankt-Petěrburg. Toto město bylo prostřednictvím moře v přímém kontaktu s evropskými státy, což mnohonásobně zjednodušovalo logistiku při vedení vojenských operací z jejich strany. A tím se nám narýsoval celý scénář následných událostí. Sankt-Petěrburg byl "vytvořen" nebo obsazen Němci (Prusy) a to pravděpodobně za přímé účasti skandinávských zemí. Tak vznikl nevelký stát pod kontrolou a vládou Romanovců-Holsteinů z klanu Oldenburgů, který – a teď "světe div se"! – okamžitě uznaly všechny západní mocnosti. Přestože byl Sankt-Petěrburg "založen" a prohlášen za hlavní město na území, které podle oficiální verze patřilo Švédsku, tak všechny západní mocnosti tento fakt družně ignorovaly a ihned sem posílaly své diplomaty. Ti ihned překotně předávali pověřovací listiny Petru I., zabydlovali se zde, zařizovali zde svá vyslanectví a především také obchodní zastoupení. Hned poté toto maličké "impérium" Romanovců-Holsteinů-Oldenburgů vyráží do okolí a zabírá nejbližší území. Postupně se dostalo až k Volze a pak se poprvé pokusilo obsadit Moskvu a jí kontrolovaná území v roce 1773 ve válce s Moskevskou Tartárií.
Ale nevyšlo jim to. "Okolnostmi" podlomená vojenská síla Moslevské Tartárie získala velkou podporu a do této války se zapojila sibiřská Tartárie s hlavním městem Tobolskem, která moskevské sestře poslala na pomoc vojsko pod velením Jemeljana Pugačova. Moskvu osvobodili a Romanovci byli odraženi zpátky do Sankt-Petěrburgu.
Potom následovala delší etapa příprav, pro kterou je příznačná výstavba mohutného systému kanálů na počátku 19. století, což měla být s největší pravděpodobností logistická příprava pro nové vojenské tažení. To bylo zahájeno v letech 1810 – 1811. Válku, která se pak protáhla až do roku 1815, vedla spojená mnohonárodnostní vojska Romanovců a dynastií západní Evropy. Aby se tentokrát zabránilo armádě sibiřské Tartárie přijít Moskovii na pomoc tak, jak to už stalo v letech 1773 – 1775, byl "bohy", kterým sloužily evropské elity, proveden jaderný útok na teritoriích Povolží a Uralu. Smutným svědectvím je na tomto území velké množství dodnes viditelných kráterů, zachycených na satelitních snímcích.
25.08.2021