Nová chronologie dějin (37. díl)
(37. díl)
V roce 1812 "protitartarské síly" nejprve obsadily Smolensk, za což Kutuzov dostal titul "kníže smolenský" a o něco později i Moskvu. Žádná Borodinská bitva v tomto roce nebyla, došlo k ní až později, v roce 1867.
Zvláštní otázkou je bombardování Moskvy v roce 1812, na což odkazuje mnoho faktů. Zdá se, že tehdy došlo k nedorozumění mezi pozemními vojsky okupantů a "bohy". Obránci Moskvy se totiž vzdali dříve, než bylo původně naplánováno, ale "bohům" to už nestačili říci nebo sami už nedokázali celý proces zastavit. Tím došlo k předčasnému jadernému útoku a tím by se i vysvětlil zbrklý útěk ruské části vojska, k němuž dal příkaz Kutuzov, který byl nepochybně do celého plánu zasvěcen. V důsledku vzdušného jaderného výbuchu nad Moskvou, vznikl mohutný požár a také ozáření těch, kteří se ve městě nacházeli. Pronikavá radiace u vojáků způsobila příznaky totožné nemoci z ozáření, ale ti ji z neznalosti pokládali za mor. Je známo, že mezinárodní francouzská vojska v roce 1812 opustila Moskvu právě kvůli údajné epidemii moru, z níž obvinili obyvatele města, kteří prý otrávili všechny studny. Je však zajímavé, že ona epidemie se nerozšířila za hradby Moskvy, což pro mor není příznačné. Pokud by se skutečně jednalo o mor, pak by se musel šířit po celé cestě, kudy ustupující vojsko prošlo. V roce 1815 Romanovci obsadili Kazaň. Tehdy vypukl na kazaňském hradě podobný, velmi silný požár, který zničil téměř všechny budovy, zejména pak dělostřelecký dvůr, kde se podle oficiální verze vyráběla děla pro válku v roce 1812. To, na čí straně ona děla bojovala, vyplývá z faktu, že po požáru Romanovci v Kazani výrobu děl už neobnovili.
V příběhu požáru Moskvy je pozoruhodné, že "požár" byl natolik silný, že byla zničena veškerá výzdoba ortodoxního chrámu "Zvěstování", včetně nástěnných maleb, které pak byly "obnoveny" po roce 1815 (co na nich asi bylo, že musely zmizet?). Jejich poškození požárem je ale nepochopitelné, vzhledem k tomu, že chrám byl mohutnou kamennou stavbou, na níž nemělo opravdu co hořet, a navíc je otázka, jak se navíc mohl oheň dostat dovnitř a zničit vnitřek. Toto zůstává pro "neinformované" a oficiálně myslící, velkou záhadou.
Klimatickou změnu, která se projevila v následujících třech letech v Evropě a v části Severní Ameriky, způsobilo z největší pravděpodobností masívní meteorické bombardování v kombinaci s jadernými a frekvenčními zásahy z orbitu. S konečnou platností tak bylo zničeno území západní Sibiře, na kterém "tlouklo srdce Velké Tartárie". K tomuto došlo pravděpodobně na začátku roku 1815, nejspíš v dubnu. Několik let bylo toto území vyprahlou pouští se silnou erozí ornice na velmi rozsáhlé ploše. V důsledku toho docházelo k prachovým bouřím. Vrchní vrstvy půdy se vlivem vody, slunce a větru měnily v prach, který se zvedal do horních vrstev atmosféry, a pak letěl až do vzdálenosti tisíců kilometrů, kde se následně snášel v podobě blátivých dešťů a pískových bouří. Podle zachovaných dokumentů se takové deště bláta v Evropě objevovaly ještě v roce 1847.
Zasažené území bylo velmi rozsáhlé, o čemž svědčí i zásadní změny na východním pobřeží Kaspického moře. Podle map z 18. století tu existovalo velké množství měst a do moře přitékalo několik velkých a řada menších řek. Toto dokumentují dochované mnohé historické mapy. Dnes je tu vyprahlá, prázdná poušť.
V průběhu 19. století, zhruba uprostřed třicátých let, Romanovci zahajují další etapu expanze s cílem znovu zalidnit Sibiř. Přitom se snažili obnovit stará zničená města. Ve 40. letech proběhla na Sibiři masívní výsadba lesů a i na území Altajského kraje dokonce zde působily i lesní stráže. Někdy od 20.tých až 30.tých let 19. století začal na obsazených územích zhoubný ideologický proces záměny původního pravoslaví za jeho napodobeninu, která sice částečně napodobuje vnější atributy původního pravoslaví, ale ve své podstatě je tato ideologie žido-křesťanské náboženství pro otroky. Tím se vysvětluje fakt, že už vytištěné vydání Nového zákona a Žalmů bylo zničeno a používání starých textů bylo zakázáno. Místo toho záhy vznikla nová, důkladně upravená verze bible, která je nyní známá jako "Bible krále Jakuba" (pořízená z anglického překladu bible). Slované, kteří přežili války, okupaci i katastrofu byli postupně přeprogramováni z bytostí uctívajících svobodu a vládu svědomí na pokorné sluhy. Měli zapomenout, že Slované spoluurčovali evropské dějiny už od jejich počátků a to nejen na východě, ale i na západě, kde zastávali dominantní pozice.
26.08.2021