Nová chronologie dějin (39. díl)
(39. díl)
Někdy ve 20. až 30. letech 19. století začíná v ruské oblasti postupný proces nahrazování pravého a původního filosofického vnímání světa – pravosloví. Skutečné pravoslaví ve skutečnosti není křesťanský kult, jak se nás dnes snaží přesvědčit, ale původně to byl pohanský kult ctitelů slunce, dokud ho globální parazitická síla neobrátila naruby, ostatně jako i ta ostatní náboženství. Proč byli ctiteli slunce? Všude používali symbol slunce. Používali solární symboly při navrhování pravoslavných kostelů a na mnoha chrámech je slunce také zobrazováno uprostřed kříže, jako třeba palácový kostel Kateřiny v Carském Selu. Skutečnost, že chtonické temné síly všechny tyto symboly ještě neměly čas zcela odstranit a zaměnit tak naznačuje, že k substituci a ideové přeměně došlo relativně nedávno, v polovině 19. století a ne dříve. Svíčky, které pravoslavní křesťané vždy zapalovali ve svých chrámech, symbolizovaly božské světlo! Toto je analogie s malým Sluncem, které pravoslavní v noci rozsvěcovali, aby si udrželi spojení se Světlem, Bohem, Nebeským Otcem. Tyto svíčky byly vyráběny výhradně z včelího vosku, který včely vytváří z nektaru a pylu květin, jež jsou projevem stejné energie Slunce, a která je pak zachycená a transformovaná květinami a včelami. Když "Temnota noci" obklopí Zemi, tak můžeme zapálit svíčku a Bůh Otec nám nadále předává božské světlo skrze plamen svíčky. Když prach a kouř obklopí Zemi po planetární katastrofě a skryjí Slunce a my zapálíme znovu svíčku, božské světlo osvětlí vše kolem nás, a my můžeme pocítit, že nás Bůh Otec neopustil.
"Náboženský zástupce" nově vznikající mocenské globální síly částečně využil vnějších atributů pravoslaví a do takové skořápky implementoval ve své podstatě ideologii totožnou s žido-křesťanstvím, náboženstvím pro otroky. To vysvětluje i skutečnost, že již publikovaná vydání Nového zákona a žalmů byla zničena (protože ani tato verze "lidového zotročování" už neodpovídala naplánované globální náboženské manipulaci) a distribuce těchto starých verzí byla zakázána. Místo toho byla vydána nová, důkladně revidovaná verze, která je dnes známá jako "Synodální překlad".
Zajímavé je, že překlad měl na starosti moskevský a kolomský metropolita Filaret. A podle oficiálního historického mýtu zahájil první vážnou reformu pravoslaví také moskevský metropolita Filaret, kterým byl údajně Fjodor Nikitič Romanov, otec údajně prvního cara z dynastie Romanovců – Michaila. Pokud tady mluvíme o Romanovcích, pak si musíme uvědomit, že to není dynastie v pravém slova smyslu, ale spíše "politické uskupení". Genetická vazba mezi první generací a posledním Romanovem totiž chybí a byla přerušena a nejméně třikrát změněna na jinou. Všechny "rodové vazby" jsou vytvořeny jen na papíře, ale ve skutečnosti tato doba byla zatížena a spojena s nepřetržitými vraždami, státními převraty a archivními podvody.
V tomto ohledu je zajímavé studovat důležitý fenomén zachování "ruského či slovanského ducha". Bez ohledu na to, jak se západní civilizace pokoušela zmocnit Ruska a podrobit si ho, nikdy se to zcela nepodařilo, přes neuvěřitelně krutou a důslednou snahu západních dobyvatelů! "Posvátné Rusko" je neustále obnovováno a vždy se vynoří z popelu hrůz, jako posvátný fénix. Obnovuje se nějakým novým způsobem a vzniklý systém nakonec předělá podle sebe. Výsledkem v minulosti bylo, že globální dobyvatelská síla musela neustále znovu a znovu řešit problém Ruska. Několikrát v 18. století, několikrát v 19. století, třikrát ve 20. století, v letech 1914 - 1917, v letech 1941 - 1945, pak se zdálo, že již změny byly dokončeny v roce 1991. Ale "bum", rána a vše je znovu zase všechno jinak!
28.08.2021