Nová chronologie dějin (7. díl)
(7. díl)
Křesťanství nakonec dorazilo i do slovanských zemí, ale jako systém, který byl již zcela odlišný od toho, co hlásal Kristus. Temné síly ovládající hmotný svět postupně jeho učení pošpinily, převrátily a zatemněly stejně, jak to postupně udělaly se všemi světovými náboženstvími, ať už to byl hinduismus, judaismus či islám. Do poselství láskyplného soužití, soucitu, spolupráce, kreativity a harmonické sounáležitosti začala temná chtonická síla implementovat prvky hamižnosti, vzájemného rozdělování, velké sociální nerovnosti a nekonečného boje o moc.
Židokřesťanství, to pseudokřesťanství v podání katolické církve, násilnou christianizací zabíjelo po celém světě milióny mnohem duchovnějších pohanů, kteří ctili skutečné křesťanské ideály na rozdíl od jejich "křesťanských duchovních učitelů". Měli na výběr: buď se vzdát své víry Předků, nebo dát hlavu na špalek a předat celý svůj majetek církvi. Například, za praktikování "pohanských zvyků", jako třeba chození do posvátných hájů, které na příkaz misionářů byly všude káceny a vypalovány, byl trest smrti a propadnutí veškerého majetku církvi. Také tímto způsobem církev postupně šířila strach, zvětšovala politický vliv a hromadila obrovský majetek. Ničila, zabíjela a upalovala vždy ty nejčistší bytosti, protože ony byly její skuteční odpůrci. Představitelé církve vyhledávali ty nemorální, zvrácené a otrocky poslušné, s těmi vždy spolupracovala nebo je přijala do svých řad, neboť měli stejnou životní filosofii – "účel světí prostředky". Je třeba znova zmínit, že ti, kteří stále ještě chodí do kostela a naslouchají skryté propagandě temných sil přes všechno, co má katolická církev na svědomí, tak svým projeveným zájmem a touto vytvořenou energií podporují a udržují geomorfologické pole tohoto egregoru skrytého zla a ve své nevědomosti se spojují s obrovskou karmickou zátěží, kterou za staletí katolická církev v sobě nese, ať už hovoříme o praktikujících "duchovních" či "obyčejných věřících".
Toto pseudokřesťanství, které doputovalo ke Slovanům, bylo vůči nim velmi nepřátelské, již zcela změnilo svou původní podobu a neslo již v upravovaných biblických textech úplně jiné poselství, než bylo původní učení Kristovo. Vpisků a úprav je v bibli na objednávku Temna skutečně velké množství. Proto je třeba bibli číst pozorně, mezi řádky, aby čtenář zachytil to původní Světlo. Každý učedník Krista napsal svoje evangelium, ale stali se z nich apokryfy – zakázané čtení. Církev je postupně odstraňovala, až byly odstraněny všechny, které v sobě nesly důležitá poselství Světla a "zakázané myšlenky".
Např. právě v páté hlavě evangelia – apokryfu Ondřeje se Ondřej ptá Ježíše, ke kterým národům mají jít šířit jeho učení. Kristus je posílá k národům jihu a západu a výslovně je nabádá, že nemají jít k Samárijcům, kteří žijí směrem na sever, protože oni nevědí co je hřích domu izraelského. Výraz Samárijci, vznikl ze slov "samí, Árijci" a je znám spíše jako slovo – samaritáni, tedy příslušníci bílé rasy, což je v "oficiálních" biblických textech úzkostlivě skrýváno. Kristova instrukce byla naprosto logická, protože lidé bílé Árijsko-slovanské rasy se už rodili se Svědomím a proto nebylo nutné, aby přijímali Ducha za účelem zrození svého Svědomí. V tomto kristovském duchu naši Předkové žili a konali. Řídili se v prvé řadě příkazy svého Svědomí – KONy a upřednostňovali tedy vždy své jednání podle Svědomí, na bázi pravdivosti a spravedlnosti, před jakýmikoliv jinými přístupy. Proto je dobyvatelé (méně vědomí) tak nenáviděli, protože je nikdy nemohli skutečně ovládnout a zotročit. Slované dobře vnímali, že zákony mocných již mohou být nástrojem Temných sil, a proto prověřovali, zda jsou v souladu s jejich Svědomím. Zákon totiž často stanovuje co je jen "správné" z pohledu svých tvůrců a ne z pohledu Svědomí, vyšších, lidských a kosmických zákonitostí. To, co je správné z pohledu moci a zákonodárců, ještě nemusí být správné z pohledu vyššího vědomí. Proto pro ně byly vždy nejvyšší normou zákony Svědomí – KONY.
22.07.2021