Od Hyperborejců, Árjů a Keltů, přes národy Nýsů a Vindů, až k Čechům (1. díl)
(1. díl)
Povězte mi, Čechové, zda víte, kým jste.
Jak sladké je jméno ráje, z něhož přicházíte?
Zákonem Nejvyššího vám úděl byl dán.
Povězte mi, zda mu dostojíte?
Část populace Hyperborejců se před kataklysmatickou událostí zachránila a odešla ve dvou kolonách na jih. Pravděpodobně Hyperborejci mohli odcházet nejspíše přes Ellesmerův ostrov do Grónska a podél jeho východního pobřeží měli možnost přeplout na Island a odtud dále do Skandinávie. Postupovat z Ellesmerova ostrova západním směrem bylo zřejmě nemožné vzhledem k existenci kanadského ledovce. Druhá kolona po dosažení Novosibiřských ostrovů zřejmě postupovala přes Sibiřskou plošinu a dále podél horských masivů Sajan a Alatau. Nedlouho po zániku země Hyperborejců se na Euroasijské pevnině takřka náhle vynořují dvě nové entity: Keltové a Árjové, přičemž Keltové se vynořují v západní Evropě a Árjové na východě v podhůří Hindúkuše. Vše nasvědčuje tomu, že Keltové i Árjové jsou přímými potomky oněch dvou zmizelých kolon hyperborejských utečenců.
Hyperborejci byli národem, bohy vyvoleném. Mýty starých Řeků hovoří o tom, že za zemí Skythů a dále za horami Ripeiskimi (horský komplex Pamiru, Hindúkuše, Karakoramu a Himálaje), daleko na severu přímo pod Severní hvězdou, žil šťastný lid Hyperborejců neznající lži, nenávist, závist a války. Hyperborejci byli národem zbožným, bohy vyvoleným a milovaným. Bohové i héroové Hyperborejce rádi a často navštěvovali. Traduje se, že zejména Apollón v jejich zemi rád odpočíval. Podle dochovaného řeckého písemného svědectví byli Hyperborejci statní a měli v oblibě sport i umění. Barva jejich kůže byla velmi světlá, doplňovaly ji slámově světlé vlasy a modravě zářící oči. Země Hyperborejců byla vlastně souostrovím obklopujícím v oblouku Severní pól ("místo, kde Atlant nese na bedrech oblohu"). Mýty hovoří o mírném klimatu a velké úrodnosti půdy Hyperboreje, kde slunce nezapadalo.
Árijské Védy, zejména Purány, obsahují vzpomínky Árjů na starou pravlast ležící vysoko na severu. Předkové Árjů zde žili v podivuhodné zemi s mírným podnebím, nevedli války, cizí jim bylo zlo i lež, překypovali životní silou a kosti měli tvrdé jako démanty. Jednoho dne došlo ke kruté události. Do této oblasti dopadlo velké množství ledu, pod jehož tíhou se Hyprborea ponořila. Moudří kněží varovali dopředu před touto pohromou, takže část národa odešla ve dvou velkých kolonách na jih a zachránila se. Tolik říkají árijské Védy. Podle mýtu o Orfeovi a Euridice lká Orfeus nad ztrátou Euridiky na místě ledy zavalené a zničené Hyperboreje. Je pravděpodobné, že Orfeus byl historickou postavou a byl vychován v Osirisově svatyni v Thébách. Zmínky o Hyperboreji obsahují i řecké báje o Héraklovi, který při plnění jednoho z uložených úkolů šel do zahrady Hesperidek pro tři zlatá jablka a cestou míjel zničenou Hyperboreu. Zahradu Hesperidek Řekové umisťovali do velké západní země ležící za oceánem Atlantů, takže to nemohla být jiná země, než Severní Amerika. Héraklova cesta přes Hyperboreu byla opravdu nejkratší a zřejmě nejschůdnější, pokud šel do zahrady Hesperidek z Evropy. Héraklés (včetně Argonautů) byl pravděpodobně podle nejnovějších výzkumů rovněž historickou osobností, která žila podle některých pramenů v prvé polovině 3. tisíciletí př. n. l. Tato historická sdělení napovídají, že Hyperborea zanikla dávno před Orfeem i Héraklem, přičemž kataklysma dalo Arktidě dnešní charakter chladné ledové pustiny. V běhu času se povědomí o vysoké kultuře Hyperborejců zvolna vytrácelo, ale zůstala skutečnost, že staří Árjové i Řekové považují Hyperborejce za své předky a za předky bílé rasy vůbec. Avšak i Keltové a Germáni ve svých mýtech vzpomínají na zemi praotců ležící daleko na severu, ze které přišli do Evropy jejich předkové.
27.12.2021