Od Hyperborejců, Árjů a Keltů, přes národy Nýsů a Vindů, až k Čechům (2. díl)
(2. díl)
Povězte mi, Čechové, zda víte, kým jste?
Jak sladké je jméno ráje, z něhož přicházíte?
Zákonem Nejvyššího vám úděl byl dán.
Povězte mi, zda mu dostojíte?
Mnozí historici poukazují na svou dobu neobvyklé a velmi účinné zbraně árijské armády. Ta používala zbraně z rudého kovu zvaného "ájás", což byla nejspíše měď či její slitina, která byla legovaná
zvláštním způsobem a dosahovala nezvyklé tvrdosti a pružnosti. Védy se rovněž zmiňují o používání zvláštních bořících strojů k dobývání hradeb, válečných vozů, zápalných raket, ale také o vysoce
utajovaných zbraních, jako byl "Oheň Bharavy", "Brahmašíras", "Brahmadanda", "Pašupata" a další.
Oheň Bharavy byla zbraň mající účinek podobný řeckému ohni, či spíše současnému napalmu. Ostatní "božské" zbraně můžeme jejich účinkem i dnes řadit mezi zbraně hromadného ničení, přičemž jejich technickou
podstatu nejsme schopni jednoznačně dešifrovat. Účinky zbraně "Brahmašíras", popisované v Mahábháratě, jsou velmi podobné explozi jaderné zbraně. V Mahábháratě je však popsán i vysoký etický kodex
související s používáním těchto "božských" zbraní. Pro jejich použití platila "astrávidja", což lze chápat jako soubor předpisů k použití, který vylučoval její zneužití proti lidem. Podle Mahábháraty
se Ardžuna, vojevůdce a hrdina eposu, učil pět let astrávidje pod vedením takových učitelů, jako byli bohové Varuna, Agni a další. Když byl výcvik úspěšně ukončen, ovládal Ardžuna patnáct "božských" zbraní
a uměl je použít pěti různými způsoby. Bohové učitelé mu však opakovaně kladli na srdce, že tyto zbraně může použít pouze proti Asurům (démonům), ale nikdy proti lidem. Podstatu zbraní, jimiž vládl árijský
vojevůdce Ardžuna, nejsou schopni odhalit ani nejzkušenější konstruktéři dnešních supermoderních zbraní. Můžeme si být jisti, že podobnými etickými principy by se řídili i vojevůdcové řady dnešních států,
když by necítili hrozbu tvrdé odvety? Ostatně použití chemických zbraní proti kurdským vesnicím, masové zapálení ropných vrtů v Kuvajtu a masové nasazení raket SKAT proti civilnímu obyvatelstvu je jen malá
ukázka toho, co by mohlo lidstvo očekávat od některých států, jejichž generálové se shlédli v neomezeném superterorismu. K tomu porovnejme etiku a kulturní i duchovní úroveň Árjů, jak ji podávají stará
védská písma a zejména 6. kapitola Mahábháraty, zvaná "Bhagavadgíta". Pokud dnešní "historikové" přezíravě mluví o Árijcích a hodnotí je jako nomádské pastevce dobytka a vojáky s velmi nízkou civilizační
úrovní, pak takový jejich pohled v kontextu dnešní doby je více než chybný.
O příchodu Árjů do Indie podávají informace dva prameny tak odlišného původu, že lze vzájemné ovlivnění vyloučit. Jedním z pramenů je Mahábhárata, druhým je starořecký mýtus o Dionýsovi. Obě dominantní
postavy: Ardžuna a Dionýsos patří k "héroům" a jsou synové nesmrtelných bohů se smrtelnými pozemskými ženami. Do vínku jsou jim po otci dány významné předpoklady k vyniknutí nad ostatními lidskými
bytostmi, ale pozemská matka jim s tělem zároveň dává "dar" smrtelnosti, který může změnit pouze božský otec. Árijský i řecký význam termínu "bůh" má ale zde zcela jiný význam, než stejný termín
v křesťanských a islámských náboženstvích. Árjové i staří Řekové považují bohy za nesmrtelné bytosti podobné lidem, mající i mnohé nectnosti jako lidé.
U Árjů a Keltů však nad těmito bohy neomezeně vládne Nepoznatelná či Nepojmenovatelná Bytost, kterou staří Řekové neurčitě chápou jako "prasílu Vesmíru" či Universum, přirozeně nadřazenou všem Olympanům.
A tito árijští, keltští i řečtí bohové jsou pak jakousi výkonnou mocí "Nepojmenovatelné Bytosti Universa", ale i svých osobních rozhodnutí.
30.12.2021