Od Hyperborejců, Árjů a Keltů, přes národy Nýsů a Vindů, až k Čechům (4. díl)
(4. díl)
Povězte mi, Čechové, zda víte, kým jste?
Jak sladké je jméno ráje, z něhož přicházíte?
Zákonem Nejvyššího vám úděl byl dán.
Povězte mi, zda mu dostojíte?
Podvědomě cítíme, že se v čemsi těžko definovatelném lišíme od ostatních Slovanů a přece velkou část slovanské krve v sobě nosíme. Podle mnoha indicií lze usuzovat, že asi tak před 6000 lety měla Země
poněkud teplejší klima v oblasti Evropy a Severního pólu. Příčinou byl jednak kratší siderický rok (odhadem asi 260 dnů), ale zejména malý odklon rotační osy Země. Oblast Severního pólu měla mírné klima,
byla bez ledu a v podstatě se střídaly pouze tři roční doby: jaro, léto a podzim. Severní polokoule však nebyla všude tak teplá, což měl na svědomí obrovský ledovec pocházející z dopadu přemrzlého ledu,
vzniklého ve stratosféře ochlazením vodního slapu (vytaženého planetou Nibiru z moře při kataklyzmatu přibližně v roce 9570 př. n. l.). Přechlazený ledopád postihl oblast severoamerického kontinentu,
pravděpodobně především oblast Aljašky a severozápadní Kanady. Grónsko a Ellesmerův ostrov byly v té době prokazatelně bez ledu s klimatem obdobným dnešnímu klimatu Skandinávie.
Nositeli a šiřiteli keltské kultury v českém, moravskoslezském a slovenském (západním) prostoru byli potomci prvé keltské vlny, která k nám dorazila někdy kolem 8. století př. n. l. Tito Keltové se
usídlili na vrchovinách a v podhůří hor, v zalesněných územích horních povodí našich řek. Součástí byli "héroové", synové nesmrtelných bohů a pozemských žen. Byl to lid přinášející s sebou již
vykrystalovanou duchovní kulturu, pevnou sociální organizaci a na svou dobu velmi pokročilé technické znalosti a dovednosti. Hlavní slovo měla kněžská elita – druidové, která dohlížela i na vojenskou
a správní šlechtu. Prostý lid "ambakté" byl veden a vychováván v duchu vysoké sociální i duchovní etiky k pracovitosti, vzájemné snášenlivosti, poslušnosti k náčelníkům, druidům a k uctívání bohů. Keltové,
podobně jako Árjové, věděli, že smrt je jenom "středem dlouhého života", která otevírá brány nových poznání.
Mnohé historické stopy nezávisle na sobě potvrzují obrovskou duchovní úroveň Praslovanů, kterou mezi řádky můžete vyčíst i v oficiálních encyklopediích. Ačkoliv se oficiální západní "věda" ruku v ruce
s církví snaží vytvořit dojem, že Slované byli "pohané" a "neznabozi", opak je pravdou. Ve skutečnosti bychom mohli naše předky nazvat gnostiky, tedy těmi, kteří skutečně vědí, jak tento svět funguje
a znají jeho skutečnou historii, ne tu zfalšovanou, kterou nám vnutila drakoniánská církev. Ve skutečnosti je to právě církev, která zničila Kristovo gnostické učení o poznání sama-sebe a dodnes vede
lidstvo po široké modlářské cestě do nikam.
Slovanská mytologie je souhrn představ o přirozenosti světa a bozích Slovanů. Vychází z tzv. proto-indoevropské mytologie a vzhledem ke snaze katolického Západu o její likvidaci je zachována pouze
ve zlomcích a v nepůvodní podobě. Pokusy o rekonstrukci slovanské mytologie proto vychází především ze zpráv křesťanských autorů a kronikářů brojících proti přežívajícímu "pohanství". I přes potlačování
však existuje bohatý materiál svědčící o uceleném a výjimečném pohledu Slovanů a o jejich cyklickém chápání času.
01.01.2022