Odtajněné dokumenty: Projekt SERPO, Výměnný pobyt lidí a mimozemšťanů – 15. díl

(Článek 192)

Dnes měli svátek. Jakousi slavnost. Využili jsme naše poslední balíčky C-výživy, neboť Ebenové se již nestarali o naše jídlo. Zabili jsme nějaké zvíře. Jak jsem se již zmínil, Ebenové nám umožnili zabíjet zvířata pro maso. Jejich maso není opravdu špatné. 899 říká, že chutná jako medvěd, kterého jsem nikdy nejedl. Ale Ebenové se na nás dívají velmi podivně, když jíme maso. Je to divné, když mohou klonovat tvory a jiné druhy bytostí, ale nemohou jíst maso. Připadají nám divní. Ale dovolují nám dělat všechno, co chceme a jídlo je něco, co potřebujeme pro bílkoviny. Použili jsme poslední špetku z naší zásoby soli a pepře, neboť to dělá jejich jídlo mnohem chutnější. Ebenové nemají nic podobného soli a pepři. Mají nějakou bylinku, my říkáme něco jako oregano, kterou používají. Má výraznou chuť, ale není podle našeho gusta. Svátek byl skvělý. Účastnili jsme se tanců, které se Ebenům opravdu líbí. Velice je těší, když tančí a hrají své divné hry. Popsal jsem je dříve, ale o tomto svátku jsme viděli něco jiného. Hra se hrála jako šachy, ale s Ebeny stojícími na velké čtvercové ploše. Čtverce byly rozděleny do 24 polí. Každé mělo další dvě místa. Jak a proč se Ebenové pohybovali, bylo pro nás záhadou. Jeden z Ebenů řekl nějaké slovo a pak pokračoval další. Zdálo se nám, že to byla týmová hra. Šest Ebenů na každé straně. Nemohli jsme přijít na účel hry, ale nakonec Ebenové spolu tančili, což asi znamenalo vítězství, jak jsme si mysleli. Byl to legrační den. Můj tým hrál softball s některými aktivními Ebeny, kteří se snad z větší části tuto hru naučili. Stále nepochopili, že musí chytit míč předtím, než dopadne na zem. Ale bavili se. Mezi Ebeny jsme našli i nějakou mimořádně nadanou atletku. Pak jsme zase našli někoho, kdo neměl žádné atletické schopnosti. Stejně jako lidé. Naše softbalová hra skončila, když začalo pršet. Nakonec jsme se ocitli v jídelně. Snědli jsme naše jídlo a vrátili se do našeho obytného prostoru.

Měli jsme na konci dne školení tak, jak to děláme každý den. Zkontrolujeme si navzájem náš psychický a zdravotní stav. Tak náš den končí a nastane osm hodin odpočinku. Ebeni mají odlišná časová období, jak jsem se již zmínil. Trvají asi čtyři hodiny po každých 10 hodinách práce. Musíme si uvědomit, že jejich rytmus je pomalejší, a že jejich dny jsou delší. Tak jsme přestali používat náš čas a používali čas Ebenů. Je těžké to pochopit, ale je to jen jiný kalendář. Jakmile se vrátíme na Zemi, mohu vysvětlit rozdíl času a proč jsme museli místo našeho času používat čas Ebenů. Pořád píšu v každém zápise do deníku o čase, ale je důležité si uvědomit, že když jsme tu byli již asi tři roky, vzdali jsme se času na Zemi a využívali čas Ebenů. Snažili jsme se používat jejich dvě slunce jako početní systém, ale nefungovalo to. Pak jsme se snažili používat vlastní hodinky, ale to také nefungovalo. Takže jsme se vzdali naší časomíry a začali používat jenom časovou věž Ebenů. Každá vesnice má jednu se snadno pochopitelnými symboly. Každý symbol znamená určitou dobu a také určitou pracovní dobu. Ebe 2 k nám přijela po svátku. Zajímala se o 754. Jak jsem se zmínil v jednom minulém záznamu, 754 onemocněl, ale pak se zotavil. Nevíme, co mu bylo, ale 700 ho léčil penicilinem, který zabral. Všichni jsme již byli nějak nemocní během pobytu, kromě 899, ten chlápek byl jako pevná skála. Nebyl nemocný ani v zimě. 706 a 754 si vedou podrobné záznamy o každém členovi týmu a jeho zdravotním a fyzickém stavu. Snažili jsme se udržet stabilní program fyzické kondice od začátku, kdy jsme sem dorazili. Všichni jsme v celkově dobrém stavu, alespoň fyzicky. Někteří členové týmu postrádají Zemi, stejně jako já, ale žádný člen týmu se nezhroutil nebo nepotřeboval nějaký druh psychologické pomoci od 700 nebo 754. Náš tréninkový proces byl skvělý. Naším lékem bylo, udržovat se prací. Jsme stále extrémně zaneprázdněni výzkumem a plněním cílů naší mise. Na jedné z nedávných schůzek našeho týmu jsme se já a 203 rozhodli vzdát se vojenských pozdravů a salutování, takže každý člen zdravil obvyklým způsobem. Rozhodl jsem se, že zachováme své vojenské postoje a chování, ale vzdáme se pozdravů. Všichni členové týmu souhlasili. Nemáme s tím žádný problém. Ebenové to udělali také hned, když skončili. Mají také své pozdravy. Ebenové si vyměňují pozdravy v závislosti na denní době. Občas se obejmou, jindy se dotýkají prsty nebo se uklánějí. Stále jsme nevěděli, proč to dělají. Ebe 2 nám vysvětlila, že to jsou formální pozdravy.

Ebenové mají velmi přísný režim. Udržují ho po celý život. Viděli jsme sice nějaké odchylky, ale jen několik. Armáda udržuje všechno v souladu, působí zde jako policejní síla, jak jsem se již zmínil. Nemají žádné zbraně, ale mají různé uniformy a každý Eben respektuje tuto uniformu. Armáda je stále hlídá. Vojáci chodí v páru a vypadají velmi přátelsky, ale mohou být velmi přísní. Viděli jsme dva Ebeny, kteří šli přes pole. Dva členové hlídky se k nim rychle přiblížili a ukázali na budovu. Oba Ebeni vešli do budovy s vojenskou hlídkou. Vojáci na ně něco křičeli. V té době nebyli pro překlad k dispozici ani 420 nebo 475, ale myslím si, že tito dva Ebenové porušili nějaký zvyk nebo zákon. Vojáci nás varovali, abychom nedělali něco, o čem si myslíme, že nemáme dělat. Armáda je velmi uctivá, když se námi zabývají, ale nedovolují nám porušovat žádné jejich zvyky nebo zákony, aniž by nás předem nevarovali. Když jsme poprvé zabili jednoho z písečných hadů, měli jsme hned na krku šest vojáků. K řešení této situace bylo zapotřebí hodně diplomacie. Ale armáda se nás nikdy nedotkla ani nás neohrozila. Ebenové se nám přizpůsobili právě tak, jak jsme se my přizpůsobovali jim. Pokračujeme v naší misi a oni nám umožňují vše, co chceme dělat. Jednou ze zakázaných činností je vstupovat do soukromého obytného domu. Jednou jsme to udělali a byli jsme zdvořile armádou vyhnáni. Zdá se, že zde existuje více vojenských sil, než je skutečně třeba. Mají zbraně, jak jsem se již zmínil. S těmito zbraněmi však málokdy vidíme nějakého vojáka. Ale viděli jsme je během varování, které se stalo před nějakým časem. Ebe 2 vstoupila do našeho obydlí, těsně po jedné z našich dob odpočinku. Byla vzrušená a řekla nám, abychom zůstali uvnitř a neopouštěli naše obydlí. Ptali jsme se proč a Ebe 2 řekla, že neznámá kosmická loď vstoupila na oběžnou dráhu planety. Ebe 2 nás ujistila, že armáda se o tento problém postará. Samozřejmě jsme udělali vlastní opatření na naši obranu. Vzali jsme si zbraně a stáli jsme venku, abychom strážili náš obývací prostor. Porušili jsme její pokyny a šli ven. Sledovali jsme oblohu a spatřili jsme mnoho letadel. Pak jsme viděli všechny vojáky se zbraněmi a s něčím, co vypadalo jako polní výstroj. Byli připraveni k boji, jak to nazval 899. Výstraha netrvala dlouho, Ebe 2 se vrátila, podívala se na nás poněkud zvědavě a pak nám řekla, že všechno je v pořádku a pohotovost skončila. Zeptali jsme se, jestli byla neznámá kosmická loď identifikována. Říkala, že to není kosmická loď, ale jen běžný kus vesmírného odpadu a nechala nás při tom. Nevěřili jsme jí, ale neměli jsme žádný způsob, jak určit pravdu. Vrátili jsme se do naší běžné rutiny.

22.01.2019