Odtajněné dokumenty: Projekt SERPO, Výměnný pobyt lidí a mimozemšťanů – 4. díl
(Článek 181)
Ebenové poslali zprávu, že přiletí na Zemi k určitému datu a na místo, které jsme si vybrali. Termín návštěvy byl 24. dubna 1964 a místo se nacházelo v jižním sektoru White Sands Missile Range, (Raketová základna White Sands v Novém Mexiku).
Naši vládní úředníci se tajně seznámili s plánem akce. Rozhodnutí byla provedena, poté změněna a opět změněna. Měli jsme jen asi 25 měsíců, abychom naplánovali celou událost. K jejímu naplánování byly vytvořeny zvláštní týmy, většinou vojenské. Po několika měsících plánovacího procesu se prezident John F. Kennedy rozhodl schválit výměnu zvláštního vojenského týmu. Vedením akce byla pověřena USAF. Úředníci USAF vybrali civilní vědce, kteří pak pomáhali při plánování akce a výběru posádky. Proces výběru členů týmu byl nejtěžší. Bylo navrženo několik plánů na sestavení týmu. Trvalo několik měsíců, než plánovači rozhodli o kritériích pro každého člena týmu. Rozhodli se, že každý člen týmu musí být voják. Musí být svobodný a bez dětí. Musí mít vojenskou kariéru (více než čtyři roky ve službě). Musí mít zvláštní znalosti. Musí mít dovednosti propojené křížem, což znamená, že musí mít více než jednu specializaci. Musí být zcela nezávislí a zbaveni všech identifikačních problémů, které by mohli po cestě zažít. Jedním z návrhů bylo, prohlásit všechny členy za mrtvé. To bylo uvažováno, dokud nebylo rozhodnuto, že každý vybraný člen týmu bude uveden na seznamu chybějících, dle oficiálních záznamů, a bude vyřazen z neoficiálních záznamů. Tímto způsobem byly pokryty veškeré vztahy mezi týmem a jejich osobními údaji.
Každý jednotlivý záznam o každém vybraném členu týmu byl vymazán, včetně záznamů o sociálním zabezpečení, vnitřních výkazech, zdravotních záznamech, vojenských záznamech a všech dalších identifikačních záznamech, které byly buď zničeny, nebo shromážděny a pak umístěny na zvláštní místo. Původně bylo pro výběr zajištěno zhruba 56000 uchazečů. Proces screeningu byl nakonec ukončen se všemi vybranými. Byli to ti nejlepší z nejlepších. Během školení, které trvalo zhruba šest měsíců, prošlo celkem 16 uchazečů výcvikem. Čtyři z nich byli náhradníci pro případ, že by jeden z vybraných pro misi byl zraněn nebo propuštěn z nějakého jiného důvodu z armády.
Pokud se zamyslíme nad monumentálním problémem spojeným s výběrem týmu 12 lidí, kde musí být každá osoba zcela vymazána z vojenského systému, nemá žádné rodinné vazby, žádné manželské vztahy ani žádné děti, vidíme obtíže, jaké měla skupina pro výběr, aby vybrala nejlepší členy týmu z omezeného souboru vojáků. Původní vybraná skupina měla 158 lidí. Konečných 12 bylo vybráno z tohoto počtu. Pokud zvážíte psychologické, lékařské a jiné testy, které musely být provedeny, tak bylo posledních 12 z původního počtu nejlépe kvalifikovaných. Proč byly vybrány pouze dvě ženy, nebylo nikde uvedeno. Zjevně byly tyto dvě ženy nejlépe kvalifikované v jejich osobní specializaci – lékař a lingvista. Každý člen týmu nebyl označován jménem. Jakmile bylo vybráno posledních 16, (pamatujme, že měli čtyři náhradníky), každý člen týmu dostal trojmístné číslo. Od tohoto okamžiku byli identifikováni pouze čísly. Dokonce znal každý člen týmu ostatní jen podle jejich třímístného čísla. Nikdy nesměli používat své skutečné jméno. Jakmile opustili planetu Zemi a cestovali na Serpo, navzájem používali pouze přezdívky. Například velitel týmu byl označen jako Skipper, lékaři byli identifikováni jako Doc-1 a Doc-2, piloti byli označeni jako Sky-King a Flash-Gordon. Přestože by to nemělo žádný význam, kdyby použili svá skutečná jména na Serpo, byli dostatečně disciplinovaní, aby mohli vystupovat buď za pomoci přezdívky, nebo svých třímístných čísel. Po rozsáhlém výběrovém řízení musel každý člen týmu prokázat své schopnosti vydržet potíže, mezi něž patřil soubor psychologických testů, lékařských vyšetření a PAT (Testy pozitivního myšlení, což je vojenský test pro piloty a personál speciálních sil). Výcvik se skládal z následujících činností:
1. Úvod do průzkumu vesmíru (vyučováno personálem NASA);
2. Astronomie, identifikace hvězd, použití dalekohledů a obecná astrofyzika;
3. Antropologie mimozemšťanů (informace získané od EBE 1);
4. Historie Ebenů (základní informace obdržené od EBE 1);
5. Lékařská péče v armádě USA (traumatická péče). Toto téma bylo určeno nelékařskému personálu týmu;
6. Výcvik ve vysoké nadmořské výšce – parašutistický výcvik a pobyt v beztížném prostředí s nulovým obsahem kyslíku;
7. Trénink přežití, útěku a úniku;
8. Základní výcvik se zbraní a výbušninami (šest kilogramů C-4);
9. Trénink psychologických operací a příprava proti výslechu;
10. Malá taktická výcviková jednotka (čtyřtýdenní výcvik u americké armády);
11. Kurz shromažďování informací;
12. Vesmírná geologie – metody sběru a použití specializovaného geologického vybavení;
13. Trénink odolání fyzickému stresu;
14. Metody řešení konfliktů a izolace;
15. Ošetřovatelský kurz;
16. Školení o používání přístrojů;
17. Individuální odborná příprava;
18. Základy biologie;
19. Další výcvik, který je i nadále považován za vysoce klasifikovaný i po 40 letech (1965 – 2005).
Každý člen týmu musel vydržet extrémní psychologickou a fyzickou zátěž. V jednom tréninkovém testu byl každý člen týmu uzamčen uvnitř boxu velikosti 5 x 7 stop, který byl po dobu pěti dnů pohřben sedm stop pod zem, pouze s jídlem a vodou, bez kontaktu s nikým jiným a v naprosté tmě. Tímto se testovalo několik faktorů. Každý člen týmu si také vzal s sebou pilulku, která byla standardní záležitostí pro zpravodajské agenty působící za nepřátelskými liniemi. Pomocí pilulky mohl agent ukončit svůj život, kdyby se EBEnové z nějakého důvodu projevili jako nepřátelé. V týmu byli čtyři piloti. Tito čtyři strávili mnoho týdnů v nevadském komplexu, kde se učili létat na získaném plavidle EBEnů. Nebylo těžké s ním létat, jakmile člověk pochopí funkce ovládacích prvků. Jsem si jistý, že mnoho z pozorování UFO v letech 1964-65 v oblasti západu USA mohlo být připsáno těmto testovacím letům, našimi členy týmu.
10.01.2019