Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (12. díl)

(12. díl)

Ve védské tradici se jasně hovoří o tom, že Tvaštar – stvořitel lidí, není nejvyšší bytostí, což je lidem skrývaná pravda a temné chtonické síly se snaží, aby židovský Jahve či jiná chtonická božstva byly prezentovány jako nejvyšší Stvořitelé. To způsobuje chaos a nepročištěnost, kvůli které celé lidstvo nesmírně trpí. Na Zemi je plno inteligentních lidí, kteří jsou ale nedovzdělaní nebo neměli možnost se seznámit se skutečnou pravdou a uvízli tak v osidlech podstrčených lží temných satanských sil, nejrůznějších kazatelů a ideologií, které jim zcela popletli hlavu znečištěnými informacemi, které v sobě ani zdaleka nenesou poznání, jsou studené a mrtvé. Nemohou nikoho obohatit a postupně zabíjejí jak lidskost, tak i Světlo poznání.
Slovo slouží podle védské filosofie jako médium, které nás spojuje s božskou podstatou, protože obsahuje ideu a ta idea je božského původu. Slovo má člověka mentálně pozvednout ze stavu zvířeckosti a věčného sváru duality do bezoblačných výšin, kde panuje bezčasí, a kde proto není ani smrt. Celá naše nejstarší řeč mluví pouze o jediném: o osvobození z vězení, do kterého jsme upadli kvůli neprobuzenosti, kvůli čemuž jsme se stali hříčkou v rukách Temnoty – Pána času a smrti!
Oficiální historiky jednoznačně usvědčuje z rozsáhlého zamlčování a převrácení historie lidstva samotný vývoj řeči. V případě dějin "Slova" probíhá totiž vývoj přesně obráceně, než nám vnucuje "zednářská" Darwinova evoluce! Védština a sanskrt byly jednoznačně nejrozvinutější a nejkulturnější řeči a to, co nám dnes z nich zbylo, jsou už jen částečné nebo úplně atrofované výrazy původního vysoce kultivovaného a smysluplného gramatického systému, který považoval slovo za "posla bohů".
Degenerativní vývoj řeči, který později nastal lze přičítat "frekvenčnímu ochlazování světa", tedy postupnému ovládání světa vnější, temnou, chladnou silou, o které právě véďané hovořili jako o největším nebezpečí pro člověka i pro celou lidskou civilizaci. Právě z tohoto důvodu naše Slovo postupně tuhne, tvrdne, přestává se ohýbat a přestává být flexibilní. Ale to, co se dnes jeví jako největší ztráta, je odstranění "média" – "středního rodu" u substantiv i u sloves. Medium bylo důležitým "prostředníkem" a nositelem důležitého poselství a jeho ztráta nám oznámila významnou degenerativní změnu, ke které ve funkci Slova došlo. Slovo přestalo být komunikačním prostředkem s Bohem a začíná plnit už jen funkci světskou. Toto souvisí se ztrátou trojitostního pohledu na svět a souvisí to se ztrátou vytvořeného duchovního "prostoru středu", který byl u našich předků životně důležitým místem. Toto také souvisí s opuštěním duchovního rozměru člověka a jeho kultury.
Védština, sanskrt, ale i stará řečtina měly také střední rod u sloves, který se nazývá v indické gramatice "átmanépadam", átmanový krok. Původně označoval činnost, která byla zaměřena na átmana, vnitřního Člověka v nás, a jeho kultivaci. Tento slovesný rod naši předkové spojovali s duchovní podstatou věčného Člověka v nás, která naší cílevědomou kultivací a neustálým pěstováním z nás teprve dělá Člověka. V učení o átmanu – "duchu" v nás nejde o posilování našeho egoistického "já" (ahamkára), ale naopak jde o jeho potlačení a nahrazení tím Člověkem, nazývaným v sanskrtu "puruša" či "átman", který je zcela odlišný, nežli naše vlastní sobecké "ego". Pomocí vnitřního poznávacího procesu totiž překračujeme hranice těla a pronikáním do podstaty světa idejí a božské Úplnosti rušíme omezenost, částečnost a jakoukoliv konfliktnost. Tak přicházíme k samé podstatě lidství a vesmírné harmonii.
Takže tento veledůležitý gramatický "střední rod" činnosti byl v rámci celkové ztráty duchovní kultury opuštěn a nahrazen v novodobých indoevropských jazycích zvratným slovesem, které však funkci a význam átmanového rodu pouze simuluje a převrací. Dalším významným fenoménem "vývoje řeči" je jeho postupné oddělování od rytmu a teploty. Védština i starý klasický sanskrt jsou ještě plně vázány na rytmus a hudbu. A jak ubývalo tepla a vroucnosti, která byla podstatou řeči samé, začíná se objevovat próza, studená vychladlá forma řeči, která je už projevem studené chladnoucí bytosti a z hlediska védského zřece, již není řečí lidskou ale je částečně démonskou.

06.10.2021