Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (18. díl)
(18. díl)
Smysl védského vykřesávání svatého slova (brahma) na podporu Světla poznání byl zrušen. Původní gnostické recitace textů udržovaly posluchače ve správných vibracích, na patřičné duchovní úrovni
a zapalovaly je ohněm poznání. Jejich původní smysl byl z úst zpěváka přenesen v procesu postupné materializace pouze do rukou obřadníků, a tak byl "manufakturizován" a zcela zbaven svého poselství. Sóma
tímto převrácením přestal být vytloukaným Světlem poznání, obsaženým ve védských slovech, kterým se živí a roste vnitřní síla probuzeného člověka, nýbrž se stal jen fyzickou omamující šťávou, lisovanou
rukama obřadníků. Zakrytím původního poselství a obsahu ve všech slovech hmotou se stala "védština" němou a její jazyk (džuhú) doslova zdřevěněl. Všechny původní duchovní výrazy tvořící smysl védského
křesťanství byly nahrazeny hmotnými náhražkami. Podobně dopadlo i samotné místo poznání "Vedi", ze kterého se stal obětní oltář se svíčkou, skrytou pod vědrem, jak ho kdysi nazval gnostik Simon Mág.
Devastace védské duchovnosti dále pokračovala a místo ryze duchovně zaměřených obřadů pod obsahově převrácenou symbolikou se zde začaly odehrávat jiné, už zcela neduchovní obřady – krvavé rituály,
které oslavovaly temné spodní síly Země a Hada. Implementované "hadí" materialistické myšlení potlačilo původní gnostický význam vyřčeného Slova a začalo vykládat védský text a celý obřad demiurgovsky,
jako hmotnou výrobu spásy. Už se zde nevelebí duchovní oheň, poznání a spása je zde již pouze symbolickým vnějším rituálem, ve kterém se pouze rukama a nikoliv ústy (tedy básnickou inspirací) vyrábí cosi
svatého. Z tohoto převráceného, zrcadlového materializmu byl pak odvozován veškerý život a už ne z ducha Úplnosti a Světla poznání, nýbrž jen z hmoty.
Celý svět byl postupně zpředmětňován a nesmrtelný živý duch byl přeměněn na omamný nektar bohů tak, aby byl nakonec nesmrtelný "amrtam", změněn z dokonalého duchovního Člověka na spodinového a pověrečného
materialistu.
Postupně narůstající nadvláda spodní temné síly a s ní související narůst úcty k bohu hmoty, krve a noci – indický šivaismus (kult bohyně Kálí) se již v prvních stoletích našeho letopočtu postaral
o dokonalé převrácení celého védského učení. Vykřesávaný Sóma, Světlo poznání, se stal i v Indii mezi nevědoucími pouze tělem (řečtina ze slova "sóma" vytvořila tělo). Aby byli lidé ještě více duchovně
zmatení, je védský "Sóma" vydávaný za omamující tekutinu a je dodnes marně hledanou rostlinou anebo je vydáván za halucinogenní houbu rostoucí někde v nepřístupných horách. Celá původní duchovní tradice
védského křesťanství, stejně jako Kristus v bibli, byli zataženi zrcadlovým způsobem z prostoru poznání do světa hmoty a nevědění. Konečná smrtelná a dekadentní fáze vývoje řeči i celé lidské kultury
je zachycená ve slovnících vymřelých řečí – staré řečtiny, latiny nebo sanskrtu. Význam jednotlivých slovních kořenů je postupně a cíleně převracen a je vytvářen úplný nebo alespoň částečný opak původního
významu. Oživující význam slov je potlačován a umrtvován.
Symbolicky lze říci, že se studený Had již zcela zmocnil své kořisti – vykřesaného dědictví člověka. Obraz dnešního světa to zcela jasně ukazuje, je hrůzný a velmi alarmující. Had pomalu dusí svoji oběť,
která už nemůže dýchat a pomalu umírá. Ostatní lidské bytosti jsou sice ještě naživu, ale jsou v polohypnotickém spánku a postupně jsou odváděny dolů, do ještě hlubší temnoty, mimo svět Člověka.
12.10.2021