Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (20. díl)

(20. díl)

Základní védskou vizí je, že každý dobrý člověk bude kolem sebe vytvářet svou dennodenní obětí slova a činu, svým trvalým úsilím, vibrace a atmosféru Světla, protože velmi dobře chápe, že existují vnější síly zla, kterými, když se nechá strhnout, tak se dostane do "moci démonů". V této védské vizi každý Člověk musí v sobě a také i kolem sebe vytvářet životodárný prostor s pozitivním energetickým nábojem, ve kterém se daří Životu.
Představa "boží síly" byla ve Védě jednoznačně spojena s duchovní činností, kterou védský člověk prováděl tím, že tuto sílu opěvoval, velebil a tím ji oživoval, protože ji měl jako základní jednotku uvnitř sebe, a tato pěstovaná božská síla mu za to dávala životní energii, nádech a věčnou inspiraci.
Důležitým životodárným védským principem byla víra v karmu, která znamenala to, že co činíme, na čem pracujeme, co pěstujeme, tak právě jenom to nám poroste do krásy a velikosti. To znamená, že za jakým cílem jsme se sami rozhodli jít, tak k tomu cíli se také blížíme a přitom tento cíl sami zvětšujeme a posilujeme.
Dnešní člověk je v zajetí fatalistických představ, hlavně židovských ale i jiných zatemnělých, které dnes ovládly lidské myšlení. Tady je "náboženská myšlenka" už něco zcela jiného, člověk už nemá vůbec žádný vnitřní kontakt s bohem, který je navíc podle bible prezentován jako děsivý, nepochopitelný, žárlivý, krev pijící, ale především si dělá, co chce. Udeří, kdy chce, pomůže, kdy chce. Tady vůbec neexistuje ta původní védská, nesmírně důležitá vzájemnost. Tato novodobá chtonická "duchovní síla" již není "mitra" – "přítel" a hlavně tu chybí ten důležitý vnitřní vztah mezi silou nitra člověka a pozitivní "boží silou".
Zavedením židovského křesťanství zcela vymizelo pradávné a ještě i antickými gnostiky pěstované učení o Purušovi – Člověku, který reprezentoval Úplnost, Celistvost a vnitřně ukotvený obraz dokonalosti. Slovo "Puruša" ("pur" – "ušas") znamená buďto "plné Světlo" anebo ("purú" – "ušas") "Světlo na počátku", přičemž "Světlem" je zde míněno poznání.
Základní orientace ve Védě a v pravé duchovní škole je vždy směřována na orient (lat. "oriens" – ten vycházející, vznikající, tryskající, vytékající – od slovesa "orior"). Je proto komické, že my se dnes "orientujeme" na Západ a naším "vycházejícím sluncem" je tudíž "zapadající slunce". O naší neduchovní "orientaci" bylo rozhodnuto již dávno, přijetím chtonického židokřesťanství.
Přímým důsledkem ztráty původního védského vědění je dnešní neexistence skutečné duchovní školy (katolictví, stejně jako celé židokřesťanství si na duchovní školu pouze hraje) a také dnes stále se střídající vláda dvou světských sil ("dyávaprthiví" či "tamas a radžas"), které, i když se nám jeví zdánlivě nepřátelské, jsou ve skutečnosti spojenci a předávají si mezi sebou stále vládu nad lidmi, zotročují a dezorientují je svou spodinovou ideologií.
Postupné atakování védského uctívání Světla poznání, lidského, celostního přístupu k životu, převracení všech původních pojmů a materializace všech duchovních hodnot mělo nedozírné následky na život všech lidí. Samotný proces pití poznání, přijímání Světla vědění a proces lidského usilování o sladké poznání, vyjádřeného védským slovem "madhu", med – se materializováním proměnil v pití medoviny a stal se prapočátkem alkoholismu. Dodnes je hmotná nápodoba opojného ducha poznání – latinsky "spiritus", spojena s názvem alkoholu – špiritusu a miliony nevědomých otroků tohoto zrádného, temného boha napodobují opičím způsobem védský obřad přijímání ducha poznání, ale už jen tak, že pijí chemický špiritus. Písně, které pod vlivem chemicky vyrobeného "ducha poznání" tyto pololidé zpívají, však již dávno neslouží Indrovi, zářícímu jádru vědomí lidskosti a jednoty, ale pouze Afroditě a její moci, pohlavní lásce a rakovinovému bujení těla bez ducha. Chtonické, temné síly zákeřně vyměnily značky na vybudovaném výtahu lidské kultury a směr nahoru byl zaměněn za směr dolů. Přestože většina uživatelů výtahu stále mačká dávno na domluvený symbol ke Světlu, veze je výtah, aniž to sami často tuší, přesně opačným směrem, než si přejí.

14.10.2021