Rg Véda – Osvoboďte svoji duši... 21. část
(Článek 21)
To nejdůležitější z čeho vyšla celá indická duchovní tradice je tento obrovský soubor hymnů, který byl zapsán do písma kdysi dávno, někdy v 1. pol. 1. tis. př. nl., ovšem s tím, že jak v samotných hymnech, tak i ve spisech, které indickou tradici doprovázejí, se mluví o tak pradávné historii vzniku těchto zpěvů, že o tom není možné v rámci racionalistické západní vědy vůbec hovořit, protože bychom byli oficiálními strukturami ihned znevěrohodněni. Indové totiž běžně mluví o milionech letech jejich starého vzniku, mluví o minulých yugách, minulých kalpách a o časových periodách trvajících statisíce let, kterými již tyto pradávné Védy prošly a kterým již předcházely. Véda je velmi stará a zachovala se nám díky neuvěřitelně dlouhé a pečlivé činnosti indické tradice, která přechovávala a předávala svým následovníkům všechny svaté hymny jejich učením nazpaměť a jejich recitací z generace na generaci. Je členěna do čtyř celků, které se nazývají Rg véda, Sáma véda, Yajur véda a Atharva véda, přičemž největší důležitost má Rg Véda, protože je nepochybně nejstarší a nejpůvodnější.
Yajur a Atharva véda jsou již pozdější útvary a všechno počáteční, původní a pravé je k nalezení v Rg védě. Ta bývala členěna do 8 mandal ("kruhů"), dnes se člení do 10 knih, kdy každá kniha reprezentuje jistý okruh tradic. 10-tou knihu Rg védy je již třeba považovat za pozdní, protože jsou tam už pro Indii a pro védántu netypické filosofické úvahy. Kdybychom měli říci, kdy vznikla 10. kniha Rg védy, tak bychom ji zařadili do takového 6. stol. př. n. l., protože jsou tam takové úvahy, které se velice podobají starořeckým filosofickým myšlenkovým projevům z tohoto století.
Každý kult postupně směřuje od jediného k četnému, od duchovního k materiálnímu, od vnitřního, k zevnímu a směřuje vždy k rozdrobení, ale zároveň ke zhmotnění a materializaci, kdy potom jakýkoliv bůh sám, tak i celá ideologie nabírá fyzickou a konkrétní podobu. Tak je tomu pochopitelně i s Védou. Tak vzniká velké nedorozumění, protože lidé v materialistickém světě vidí pouze tolik, kam jsou schopni dohlédnout (člověk, který vidí na metr, tak je jeho "svět" metr, člověk, který vidí na kilometr, tak je jeho "svět" kilometr). A pokud je kolem lidí všude jen materialismus, tak jsou jen velmi těžce schopni zavnímat pravou podstatu duchovního učení.
Véda nebyla a není žádné opěvování přírodních elementů, jako je vítr, oheň, voda nebo různých úkazů na obloze, jako je slunce, měsíc, hvězdy, nýbrž byla vytvořena na obranu a podporu vnitřního Člověka v nás, tj. na obranu síly, skrze kterou se zrodil člověk, která tohoto člověka živila, umožnila mu vyrůst, postavit se a odlišit se od zvířete.
Teprve skutečné studium védských hymnů, jejich charakteru a smyslu v originále ve védštině, která se ale nesmí ztotožňovat s pozdějším sanskrtem, poskytuje takto usilovně pátrajícímu dostatek informací, aby poznal, co vlastně má před sebou. Jedná se v zásadě o vědomé působení lidských bytostí, které jsou spojeni se Světlem poznání a vědění, prostřednictvím ušlechtilého konání (duchovních zásluh) a nutné, pravidelně udržované oběti v podobě recitačního vzývání těch věčných sil, které člověka udělali Člověkem. Tak se lidé bránili před sílami Tmy nevědění, vnějšími silami chladu, mělkosti a formálnosti, které napadají v časových periodách stále znovu a znovu lidský svět a vedou ho do záhuby.
Základní symbolika vidění světa je ve Védě reprezentována jednak "Bohem" Indrou, Pánem a Dárcem lidského života a věčným bojem ve varu zrozeného ducha lidskosti s "Hadem" nebo "Drakem" Vrtrou, sídlícím "ve spodních vodách". Vnější sílu chladu a zrcadlového napodobování a zhmotňování temnoty, nevědění a egoismu, reprezentuje ve Védě "vodní" živel. Tímto obrazem "vody" si védští myslitelé pomáhali, aby vyjádřili tu neviditelnou a stálejsoucí sílu, kterou bychom mohli také přirovnávat k síle gravitační.
27.08.2019