Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 30: Židovství odmítá základní kosmický zákon – zákon karmy
(30. díl)
Hlavní hrdina Izraelců Jákob – Izrael – se dostane v židovské Tóře svatou lží a lstivou nápodobou a záměnou za svého staršího bratra Ezaua ke kýženému požehnání od slepého otce Izáka a ujímá se pomocí svého hereckého triku otcova dědictví. Téma záměny podobných dvojic a vytunelování rolí tvoří ústřední myšlenkové téma celé židovské svaté knihy – Tóry a je hlavní filosofií celé židovské víry. Oblečení se do kůže či šatů toho, jehož společenského postavení a majetku se chci zmocnit, aniž bych zastával ty ctnosti a hodnoty, které dotyčného do jeho společenského postavení přivedly, je u židů základní velebenou moudrostí a tradiční chytrostí.
Chtonismus a tedy i Judaismus je možno charakterizovat jako ideologii a víru těch bytostí, které odmítly a nepřijaly základní vesmírnou moudrost, zákon karmy. Dá se říci, že právě díky pochopení síly a moci karmy – tedy působení příčin a následků vlastního slova, činů a vůle se člověk stal Člověkem. To, co lidé říkají a co udělají, ovlivňuje a také doslova vytváří jejich budoucnost. Svůj osud si člověk utváří tak, jak pracuje na udržení svých vnitřních hodnot. Platí, že to, co pěstujeme, čemu se denně věnujeme, to prospívá a roste, a co zanedbáváme, čemu škodíme, to hyne. Celé židovství je postaveno na zásadním odmítání této lidské moudrosti a stojí na desperátské a omylné víře v Pána nevědění, losu a událostí (náhody a hazardu) a strhává všechny nevědoucí a neprobuzené pryč z dharmické cesty a odvádí je z ušlechtilé životní cesty za skutečným poznáním a od vlastní práce na svém osudu, osudu své rodiny i celého světa. Prosazuje víru v pověrčivou slepotu a věří, že žádný zákon karmy neplatí, a že Pán osudu rozhoduje o všem. Věří, že to maličké "Já" (hebrejské jod) si může dělat, co chce a když je toto maličké "Já" šikovné, tak si může ke svému sebeprosazení pomoct loupeží, lží, i podvodem (Jákob), případně silou. To vše je v pořádku, bůh temna se nestará o takové drobnosti a vlastně je schvaluje.
Toto zhoubné spodinové nevědění vždy formovalo, formuje a bude formovat všechny uctívače spodní síly Hada, ať již pocházejí z jakéhokoliv koutu světa. Je pochopitelné, že všude tam, kde se objevili lidé s touto filosofií a získali tímto přístupem vliv, začali narážet na rozhořčený odpor domácího obyvatelstva.
Židovství prolíná duch – "Ruach", který symbolizuje permanentní pohyb za výhodami, za dostáváním se k mocným a za využíváním jejich vlivu. Židé naprosto nechápou to, co duchovní škola nazývá "átmanem" nebo "duchem". V židovství je "ruach" duchem žádostivosti a lačnosti. V Bibli je popisovaný, jako žádostivost pohlavní, žádostivost po majetku, žádostivost po bohatství okolních národů, žádostivost po porobení okolních národů a jejich vyhlazení tak, aby zůstal pouze národ židovský s přisluhovači a "servisním personálem". Celá "svatá kniha" židovská je ve srovnání s texty indoevropské duchovní školy plná nenávisti, žárlivosti a výslovného rasismu vzhledem k okolním národům. V Bibli je duše chápána jako krev a je spojena s neustálou honbou za mocí, bohatstvím a výhodami. Neznabozi jsou podle židokřesťanství ti, kteří nechtějí prolévat krev a nechtějí takto uctívat svého boha. Také proto chtějí chtonici, aby panoval věčný boj o život a ten byl hnacím motorem světa. Naopak u Indoevropanů je základní hodnotou život v Míru a následují svoji duši, která je přivádí k vyšším duchovním cílům. Dobře chápou, že lidský život bez ochrany základních humánních hodnot ztrácí cenu i smysl a proto se snaží oprostit od tupého materialismu, který chtonické ideologie reprezentují.
Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši
13.04.2020