Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 41: Druhé zrození – "dvídžovství"
(41. díl)
V procesu napřimování člověka je nejdůležitější fenomén tzv. "zmrtvýchvstání" (řecky, anastasis) nebo to můžeme nazvat i "druhým zrozením" – "dvídžovstvím". Je to ten okamžik, kdy dojde k probuzení, je to ten "aha" efekt, kdy člověk neustále zaměstnávaný starostmi světa a jeho mocenskými pravidly, se dostane do bodu, kdy se mu "otevře prostor, brána vzhůru" a on uvidí sekundárnost všeho kolem sebe a uvidí všechny stíny a loutky Demiurga. Najednou pochopí, že vše okolo něj není materialistické podstaty a vše, čím se celou dobu tak trápil, se během jednoho okamžiku úplně promění. Odhodí temné brýle, které měl před očima a uvidí svět v jeho pravé podobě.
"Voda křtu", kterou zmiňují všechny křestní rity je velmi zajímavý termín. "Voda křtu" je v nazarejských textech nazývána "jardna" – "jordan". A tato "tekoucí voda" se nazývá ve védštině "apas" nebo později v sanskrtu také "prána" a znamená duchovní proudění, které padá na toho člověka, který rozevřel ty dvě nepřátelské síly světa a odmítl prožívat souboj světských dualit, čímž si vytvořil prostor, kam může ta "nebeská voda" prýštit. Dokud na Zemi neexistovalo žádné místo, které bylo schopné tuto spásnou ingredienci zadržet, tak nebyla ani "připravena miska", kde by se tato "nebeská voda" mohla zachytit a tak se také nezachycovala. Proto "obětní miska" hrála tak výjimečnou a centrální roli v starověkém náboženství. V převrácené židokřesťanské podobě se pak už miska mění ve "svatý grál", do které démonsky, "tři Marie" v Bibli, sbírali krev, vytékající z člověka, aby ji později pak pili všichni a staly se tak součástí "temného obřadu", aniž by si to uvědomovali.
Dalším typickým gnostickým termínem, který má svůj kořen v indoevropské duchovní škole, ve védské tradici i v buddhismu je "místo poznání", u řeckých gnostiků nazývané "topos". V tradici védské se toto místo zasvěcení a poznání, kde se "komunikuje s bohy" nazývá "vedi" a v indické tradici je často v pozdějších dobách nazýváno "padam" anebo "ašvattha". Je to místo, kde se přijímá Světlo poznání – "sóma", prostřednictvím lidských manter a myšlenek. Rozrůstání pravého vědění je potom symbolicky znázorňováno "svatým stromem" poznání. Buddhisti ho nazývají "alaya". Toto místo je "světu", "Lovci" a jeho společníkům nepřístupné, jak čteme v buddhistických textech. Tím "Lovcem" je myšlen Máro, Demiurgos, symbol světa hladu, smrti a částečnosti. Toto místo zrodu života má kruhovitý tvar. Bylo to původně místo meditace a místo prozření. Pokračovateli tohoto "místa vedi" jsou buddhistické kruhové svatyně nebo křesťanské "křtitelnice". V celé východní tradici je toto "místo" spojováno s "posvátným stromem" a Aśvaghóša ho nazývá "bódhimúla" – "kořen probuzení". Tento "strom" reprezentuje pěstovanou svatou tradici poznání, a ne "pohanské uctívání květin a stromů", jak se domnívají zmatení materialisté. To je ten známý "strom poznání", jak ho známe z Bible, ovšem pochopitelně s obráceným výkladem. To je ten kýžený "strom", díky jehož plodům se teprve stáváme lidmi. Gnostici z tohoto stromu jedí plody, které jsou ale velmi důrazně zapovězeny pojídat všem chtonickým uctívačům, protože kdyby z něj pojedli, přestali by být chtonickými uctívači Temna a pochopili by, komu a čemu slouží a to by byl konec jejich závislosti na chtonickém bohu!
Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši
24.04.2020