Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 44: Veledůležitý termín "Slovo" – "Logos"

(44. díl)

"Slovo" – "Logos" je totéž, co indické "bráhma". Slovo je, jak vykládá Véda i gnóze "synem božím" v tom smyslu, že v sobě obsahuje ideu a ta idea je právě to podstatné, co utváří a staví člověka. Slovo je tím stavebním kamenem, ze kterého je složen, a proto má takovou obrovskou důležitost.

Proto vznikli "bráhmani" a všichni další obránci a pěstitelé slova. Slovo je podle gnóze vyslanec Otce Světla do spodního světa a jako takový má být milovaný, posvátný a uctívaný. Toto velebené "slovo" "bylo vysláno Otcem", aby zachránilo spodní svět, který se potřebuje vynořit z potopy nevědění, a který se potřebuje naléhavě osvobodit a zachránit. Když hyličtí lidé mění náš svět na peklo, tak se nám tento "vyslanec" tady vždy objevuje, buď jako "budoucí Bódhisattva" který přijde a uzdraví svět, nebo jako budoucí Zarathuštra, který dostává jméno "Sošyant", což sanskrtem znamená "Ten, který bude křesat". Ale "slovo", tohoto "vyslance", slyší jen ti, kteří jsou k tomu vnitřně připraveni, kteří byli podle gnostického učení "zavoláni". Stejné se mísí vždy se stejným a jinak to ani nelze. Takže ti chápající, jsou tím lidským rodem, který "byl zavolán", který to slovo uslyšel a do nějž to slovo mohlo vstoupit. Jsou to ti, kteří mají v sobě "jiskru" a vnitřní oheň. Ti, kteří v sobě otevřeli, jak o tom mluví gnostici, "duchovní prostor" k tomu, aby mohli být osloveni tímto "slovem od boha", tak ti se oddělují od těch, kteří ho nemají a po kterých to slovo, poselství steče jako po kameni, nezakoření a nemůže ani vydat žádný plod. To jsou podle raného křesťanství a gnóze "ti hluší", "ti neslyšící", "ti, co mají uši, ale neslyší". Důvodem, proč toto slovo poznání ti chápající slyší, proč mu rozumějí je to, že oni toho Otce mají v sobě a tak dojde k resonanci a k vnitřnímu spojení. Ti, kteří jsou ale mimo Otce Světla, mimo ducha života, buddhisticky řečeno, ta "Márova obrovská armáda", která nás dnes tak trápí. To jsou ti nechápající, ti "otroci Země", kteří v sobě nemají nebo ještě v sobě nezažehli plamínek skutečného lidství a poznání.

Slované – uctívači slova

Védská úcta k vykřesanému Slovu, Spasiteli, objasňuje i původ a pravý smysl slovanského náboženského kultu, který vycházel ze stejné tradice. Samotný termín Slované můžeme teprve v těchto poznaných souvislostech správně interpretovat coby uctívače Slova – na rozdíl od Němců, kteří sice nejsou zcela němí, nýbrž se podle Slovanů odcizili tradici svatého Slova. Název Slované má proto stejné náboženské pozadí jako severský termín skandové či sanskrtský termín bráhmani, neboť bráhma znamená ve védštině slovo.

Slovanské sloveso vršiti a původ místopisných názvů jako je Varšava nebo název vyvražděného českého rodu Vršovců dostává najednou zajímavou spojitost a svůj vnitřní náboženský význam. Všechna tato jména a názvy souvisí s védským kultem býka sómy – slovanského tura, nazývaného původně ve Védě – vršan.

Védsko-křesťanské uctívání vykřesávaného ducha života coby Boha – Dárce, šířícího svou sílu na všechny strany, se projevovalo u Slovanů uctíváním boha Svaroha, Peruna či Svantovita, zobrazovaného, stejně jako je indický Bráhma – se čtyřmi tvářemi, směřujícími do všech světových stran. Jeho zbraň, která štěpí temnotu nevědění (védská vadžra), byla znázorňována u Slovanů v podobě sekery či meče v boží ruce.

Staří Slované dobře znali védskou tradici pravé lidskosti a skutečného, toho nekrvavého křesťanství v podobě uctívání Úplnosti a sladkého středu. Zřetelným projevem souvislosti slovanského religiózního smýšlení s tradicí Védy jsou proto i velmi časté archeologické nálezy dokládající slovanskou úctu ke svaté védské číslici 3, která je základem moudrosti této filosofie.

Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

27.04.2020