Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 46: Kult sluneční a kult měsíční
(46. díl)
Nenávist ke Slunci a Světlu je velmi zajímavé náboženské téma, protože v podstatě můžeme rozdělit zeměkouli na kult sluneční a kult měsíční. Jsou to kulty noci, tmy a zároveň měsíce a krve. Také v judaismu mají lunární rok a počítají čas podle Měsíce a ne podle Slunce a naopak Indoevropané zase jednoznačně patří do okruhu uctívačů Slunce a od něj také odvozují čas. U asyrských a babylonských textů až po dnešní Araby je zase poměrně jasně cítit kult měsíce. U mezopotámského náboženství spatříte velmi zajímavé vyobrazení, které se stalo tisíce let trvajícím předobrazem boží síly. Je zde vždy kruh sluneční a pod ním je půlkruh měsíce jako jeho stín.
Pro nás je důležité, že ti, co uctívají měsíc, jsou noční tvorové, a pokud si představíte nočního tvora, někoho, kdo žije jenom v noci, tak pro jeho noční svět je Měsíc Sluncem. Měsíc se tváří, že je zdrojem světla, ale on je jen jeho odrazem. A tento princip převrácení a zrcadlového efektu je typický a příznačný pro celý chtonismus. Ve své podstatě je kultem země, kultem zemní síly, odmítá skutečné duchovní učení a věří pouze v reprodukci, plodnost a neomezenou životadárnost hmoty. My se dnes nacházíme v civilizaci pod nadvládou Měsíce, v kultu materialismu a všichni naši vědci se neustále pokouší pomocí zkoumání hmoty najít Boha a budoucnost lidstva vidí jen skrz technické výdobytky hmoty. My jsme v noci, ale říkáme si, že jsme ve dne, ale den nastává teprve tehdy, když se člověk nebo nějaká kultura osvobodí od tohoto uvěznění nocí, materialismu a toho měsíčního kultu. Teprve svým vědomím a svým poznáním se můžeme otevřít skutečnému zdroji světla, Slunci. Chtonické kulty včetně bible propagují skrytě materialismus, protože zcela popírají smysl takzvané eucharistie, tedy smysl přijetí ducha. Materialisté vytvořili dokonale převrácenou vizi vzniku kosmu. Místo védsko-křesťanského vykřesávání bráhma, slova a tónu, coby základního prostoru života uprostřed dvou konsonantních kosmických sil, mluví o vzniku Vesmíru, prostřednictvím velkého třesku, nevysvětlitelným a záhadným výbuchem prvotní prahmoty o velikosti špendlíkové hlavičky.
Tendence k bití, lhaní, vraždění, k nejrůznějšímu škodění a zlu je gnostiky naprosto odmítána. Gnostici napodobovali Indy ve vegetariánství a vyhýbali se i zabíjení zvířat. Kulty měsíční včetně tradice židovské i biblické jsou plné nenávisti, násilí a krve. Dokonce židovská tradice přímo vyvozuje svůj největší svátek – "pesah", pojídání beránka, jako památku na vraždění prvorozených Egypťanů a "znak krve" patří v židovství ke znaku "vyvolených", tato skutečnost nám může otevřít oči, abychom porozuměli tomu, v jaké kultuře jsme se to ocitli. Důležitým rysem lunární tradice je poměr k egu. Protože ego, jak nás upozorňuje buddhismus a védánta, je právě ten hlavní aktér, který rozhoduje o tom, zda se dobro změní ve zlo, nebo ne. Neprobuzení, egoističtí lidé potlačují všechno obecně dobré, všechno spravedlivé, protože pracují na zvětšování svého ega. Naopak základem gnostického učení je potírání světského egoismu a poznání, že právě omylné ztotožňování vlastního "já" s tělem, rolí nebo majetkem je kořenem všeho zla. Zde je jejich učení zcela totožné s indickou duchovní školou.
Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši
29.04.2020