Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (8. díl)

(8. díl)

Otáčející se kolo je jedním ze základních duchovních obrazů, kterému je Véda zcela podřízena. Ve védských hymnech je doslova všeovládajícím principem. Vše se zde točí – rýmy, zpěvy, člověk i celý svět. Véda nám říká: "Pouze ten, kdo je schopen se udržet v prázdném středu stále se otáčejícího kola (védsky kham) a nezaplete se do jeho loukotí, aby v kole nezůstal uvězněn a tak došel bídné smrti, tak pouze ten udržuje správnou rovnováhu a pravou lidskou tradici a najde rajské místo poznání a míru." Střed stále se otáčejícího kola přitom musí zůstávat prázdný a pouze ti středující a otáčející, otvírají bránu, kterou je možné vstoupit do ráje a pravého lidského domova.
Tento vykřesaný střed stále se otáčejícího kola nesl v sobě ve védštině a sanskrtu význam, podstatu a symbol oka! Pouze zde, ve vyprázdněném středu stále se otáčejícího světa, je totiž možné vidět a poznávat. Pouze uprostřed víru cyklonu, bouře, burácení a okolní vřavy je možné zůstat vzpřímeně stát a zůstat plně v klidu. Pouze zde můžete zůstat plně soustředěni a zcela "nad věcí". Najít místo v tomto středu znamená, nebýt vrhnut do víru vnějškovitosti a konkretizace, která znamená postupné zatahování do chaosu, chladu, temnoty, přílišného materialismu. Toto "námi vytočené", vroucí, volné a svobodné místo středu je proto také pravým "Místem Člověka" a jeho záchranou od "dotírajících" studených vod, které jej obklopují, nesoucích ukolébávající nevědomí, postupné "tuhnutí" i následnou smrt.
Každý, kdo vytvoří ono mystické oko ve středu rozbouřených vod, bude veleben jako obnovitel života. Kdo svým slovem, ve kterém je koncentrované "Světlo poznání" a duch života, rozevře opět "Temnotu", stává se nositelem "brahma" nového věku. Ti, znovukřesající sómu a jejich škola musí mít ale dost síly na to, aby dokázali otočit již převrácený svět, svět, který je vzhůru nohama, opět hlavou vzhůru. Musí ho celý, křížem krážem, znovu zorat, neboť jinak by zůstal vnitřně studený a neplodný.
Také tkalcovský stav je dokonalou názornou školní pomůckou védské představy o tom, jak funguje chtonický svět, zotročený "Temnotou". Povědomost dávných lidí o stálém střídání vlády jedné věčné síly nad druhou, znázorňuje neustálé střídání jednoho tkalcovského řádu, ve své nadřazenosti, nad druhým. To, co zůstává vždy mezi těmito řády, nit za člunkem, je zde ohýbáno, podobně jako lidské pokolení, které v těchto střídajících se vlnách násilí, seshora a zespodu, musí stále žít a přizpůsobovat se. Tkalcovský stav tak velmi názorně vyjadřuje způsob, jak dochází ke zrození těla a bezduché formy. Lidské vědomí je utkáváno silami dvou slepých kosmických řádů, a protože se však nenechává jako zrno lisovat, tak nedochází ke křtu a k důležitému poznání. Vše je poslušně vedeno člunkem na vlnách času a jen se poslušně ohýbá nahoru a dolů, podle vůle a pokynů právě vládnoucího režimu. Při tomto procesu nevzniká žádná možnost vzniku jiskry poznání – sómy ani nevzniká žádná možnost vzniku vnitřního prostoru života člověka.
Takto vzniklá látka (šaty člověka), která slouží, stejně jako nevědoucí hmota (tělo člověka), jen jako obal "Života". Šaty člověka – tělo bez ducha, jsou tak hotovy!

02.10.2021