Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (9. díl)

(9. díl)

V původní duchovní tradici slovo "puruša" označovalo ducha poznání vrozeného všem skutečným a pravým lidem, takže slovo "humanismus", které tak rádi používáme, se na védántu velice hodí. Védánta nás seznamuje s tím, co to humanismus vlastně je. Je to obrana vnitřních hodnot člověka, na kterých vůbec stojí existence lidstva a obrana "átmana" (našeho vnitřního člověka).
Židokřesťanský evropský "humanismus" je ale něco zcela jiného. Židovské pojetí humanismu vychází z jejich představy člověka, jako tvora z podstaty hříšného, který se nedokáže ubránit svodům světa a jeho lákadlům. Jejich "humanismus" vede k toleranci vůči lidským skutkům, ať už jsou jakkoliv nízké, neušlechtilé nebo na ušlechtilého člověka dokonce útočící. Těmito naprosto rozdílnými pohledy byla vytvořena nepřekročitelná zeď mezi védántským humanismem átmanového typu a židovským "humanismem" akceptujícím nízkost.
Podle védánty člověk, který lže, krade, podvádí nebo dokonce vraždí, tak se svými činy a svoji karmou sám vyřazuje z účastenství na "Člověku", na "purušovi", na podílu na rozvoji lidství, což je neustálá "duchovní" oběť Člověku. Svým nízkým nemorálním a korupčním přístupem si zvolil takový člověk už totiž jinou cestu, než vědomí, probuzení a osvícení lidé. Dobrovolně opustil ten bezpečný, duchovně vytvořený prostor Člověka a tím se proto už není možné na něj dívat, jako na "Člověka", na bytost s námi spřízněnou, vůči které máme mít respekt a kterou bychom měli chránit.
Převrácená, západní ideologie "humanismu" vytvořená jako ochrana všech spodních a démonských, údajně "také lidských" vlastností (lhát, podvádět, manipulovat, krást, klamat důvěru, korumpovat, slibovat a neplnit) tedy, obecně hájit duchovní nevědomost a morální nezpůsobilost, tedy to: "být slabým člověkem", být "jenom člověkem", nám tady vytvořila velmi nebezpečnou a stále posilovanou koncepci "absolutní svobody", která se v židokřesťanské říši brání proti všem atakům a jakýmkoliv námitkám, ať už náboženským, filosofickým nebo společenským, kterým se pak dohromady říká hanlivě "totalitarismus", "fundamentalismus" nebo "xenofobie".
Na rozdíl od tohoto západního, šúdrovského "humanismu", který pod hlavičkou "obrany lidských práv" chrání kriminalitu a selhání spodního člověka vůči člověku ušlechtilému a vyššímu, tak védánta vnímá tuto problematiku zcela jinak. Nic si nenalhává, snaží se být absolutně poctivá a všechny úvahy směřuje k pochopení té nejsprávnější role Člověka. Ukazuje nám, co nám zprostředkovávají smysly a kam to vede, když se soustředíme jen na objekty smyslů, když si chceme jen užívat a soustřeďujeme se jenom na hmotný majetek, osobní prospěch a vydělávání peněz. Poukazuje na to, kam vede stálé požívání alkoholu a drog, kam vede hromadné zabíjení zvířat a konzumace masa ve velkém. Toto všechno jsou základní úvahy védánty a zahrnují v sobě všechna očekávání a možnosti člověka.
Základním rozdílem védántského humanismu od "humanismu" západního je tedy to, že ten židokřesťanský a západní se zodpovědnosti vůči Člověku a Životu zřekl, začal kolaborovat s Temnotou. Místo pěstování svého duchovního Člověka a svého vědomí začal prosazovat pouze egoisticky sebestředné tendence a přešel na pěstování svého těla a rozvoj své fyzické osoby.

03.10.2021