Písmo je znakový systém fixace řeči – 2. část

(2. část)

3. Sylabické písmo

Sylabické písmo je slabičné písmo. Jedná se o písmo, kdy jednotlivé znaky představují slabiky, které tvoří slova. Slabika je nejmenší mluvní jednotka. Slabikou rozumíme každé plné zaznění hlasu, proto musí být v každé slabice přítomna samohláska nebo dvojhláska. Hlásky l, m, r jsou výjimečné tím, že mohou tvořit také slabiku (osm, vlk, trn...) – říkáme jim hlásky slabikotvorné. Sylabické písmo je vhodné pro jazyky s relativně snadnou slabikovou strukturou, např. korejština nebo japonština. Sylabické systémy jsou často výsledkem zjednodušení slovesno-hláskových systémů (středověký vývoj kyperského písma z krétského, který se vydal hlavně cestou opuštění logogramů). Nejrozšířenější sylabické systémy písma jsou v Indii a jihovýchodní Asii. Příčina je jasná – v 3. tisíciletí před n.l. přišli na toto území Protoslovani a přinesli nejdříve ideografické písmo a pak zformovali sylabické písmo. Následně se Protoslovani, kteří přinesli písemnictví, asimilovali.

Nejstarším indickým sylabickým písmem jsou brahmy. Nejdůležitějším systémem písma této skupiny je devanagari, který se používá v sanskrite, hindu a indi. Výhodou sylabického písma je menší počet znaků (100-300) a nedostatkem je určitá pracnost při výběru správného čtení, obzvláště při neexistenci znaků, které oddělují slova.

4. Abecední písmo

V abecedních systémech písma – písmeno – odevzdává zpravidla jeden zvuk a může to být buď fonéma či alofón, někdy se písmena označující jednu fonému spojují po 2, 3 až 4 – v němčině je to zvuk "š", původně "ш" se musí napsat jako "sch", v bukvici zase jeden znak "ч" se píše jako "tsch".

Jako materiál na psaní používaly mnohé národy březovou kůru. Tu používali na psaní i severoameričtí i kanadští Indiáni. Proto američtí Indiáni z oblasti řeky Connecticut nazývali stromy, které jim poskytovali březovou kůru "papírovými břízami". Z tohoto důvodu je latinský název tohoto druhu bříz – "Betula papyrifea". O používání březové kůry na psaní se hovoří v textech staroruské literatury. Svitky z březové kůry byly rozšířeným předmětem denní potřeby. Písmena se na březovou kůru vyrážela na vnitřní, měkčí straně, která byla odvrstvena, navlhčená, napařená a roztažená. Ruští lidé psali tak, jak mluvili, ale vznikly manipulativní snahy vydávat cizorodý, semitský církevní jazyk za literární formu ruského jazyka.

Dochované texty přináší svědectví předkřesťanských praktik. Některé z nich jsou spojené s "Bohem Velesem", jiné obsahují zaříkávání vedunů. Na základě dochovaných textů je třeba zavrhnout tvrzení, že na staré Rusi byli gramotní jen vzdělaní lidé a duchovenstvo. Mezi autory starých dochovaných textů je totiž velké množství představitelů nižších vrstev obyvatelstva. Také ženy v té době byly vzdělané, běžně četly a písemně se vyjadřovaly.

28.07.2022