Podle Gnoze je materialistická říše smrti, říší života

(Článek 50)

Už od Védy je tradováno, že ta pomyslná "říše Světla", vůbec není říší smrti, a že "onen svět", kam se ubírají probuzené duše všech zemřelých, je naopak říší Života. Všichni lidé, kteří tady žijí a uvědomují si skutečnost, že duchovní svět je věčný, tak pěstováním všech světelných hodnot od Otce a hodnot dokonalého Člověka permanentně zvětšují sílu "Světla" a posilují jeho podstatu! Gnostická "hranice" je pak definovaná jako oddělenost věčnosti a času. Čas je spojován v duchovní škole se smrtí – je to "voda smrti". Když se podíváte na text Simona Mága v tzv. Naasejském traktátu, tak tam má krásnou pasáž o Chronovi - Času, který vstupuje do všeho tělesně vzniklého a všechno, kam vstoupí Chronos, tak je odsouzeno ke smrti a zániku a není možné, aby uniklo ze spárů smrti.

Celý fyzický svět je zrcadlem světa duchovního, a protože je převrácený, tak svojí podstatou směřuje z vnitřku do vnějšku. Materialistická síla je rozkladná a všechno živé nakonec rozloží. Musíme si uvědomit, že sama tělesná forma je vlastně už smrt. Zrcadlově napodobuje a nahrazuje základní duchovní proces slučování Světla, sbližování a směřování za Životem. Duchovní "Člověk" zde na zemi vzniká obětí, vysláním duchovní energie "nahoru" To, co se vyčleňuje a nechce se spojit s věčným, božským Purušou "na nebesích", pak vytváří veškerý fyzický svět. Ten "spodní svět" je radostí ze žízně, z hladu a z utrpení, je to radost z neúplnosti. Jeho bytostnou podstatou je nenasytitelnost. Nasycení v našem spodním světě je vždy jen dočasné. Toto domnělé "uspokojování" vede jen ke stále většímu a většímu hladu. Žízeň je nekonečná, říkal mnohokrát Buddha ve svých sútrách a také říkal, že věnovat celý svůj život jen této žízni, je znectění života a smyslu, proč jsme tady. Nepochopení naší kolektivní celistvosti nám ukazují názorně rakovinové buňky. Rakovinové buňky jsou ty buňky, které nemají informaci o celku a svým způsobem jsou "neorganické", protože cokoliv co je "organické", tak je vědoucí a je zároveň citlivou součástí organismu, vytváří harmonický celek a podílí se na jeho růstu a vývoji. Rakovinové buňky jsou ale "neorganické" v tom smyslu, že jsou asociální. Jsou pouze egoistické a rostou bez ohledu na vyšší zájmy.

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

28.08.2018