Souvislosti, které všude nenajdete

Postupně, pomalu, s vytrvalostí a především s velkou péčí a velkou pozorností se člověk stává vědomým, učí se sebepoznávání a poté se učí, jak se stát mistrem sebe sama

(Článek 305)

Cílem našeho "vyššího Já" je vytvořit individualizovanou duchovní bytost. Je to "pěstování" duše, která by se plně stala vůdčí složkou lidské bytosti. Okolo vnitřní bytosti plynou zkušenosti bez jejího skutečného uvědomění a správného zformování, zatímco bytost duchovní vytváří a zpracovává tyto zkušenosti jednu po druhé a uvědomuje si svůj vědomý postoj k Božství.

Každý jedinec je zvláštním projevem ve Vesmíru, a proto je jeho skutečná cesta absolutně jedinečná. Existují stejnosti, podobnosti a kategorie, ne na materiální úrovni, ale v jemnějším světě, ale detaily cesty a spojení lidského jedince s existencí univerza, budou pro každého člověka odlišné a budou nezbytně podmíněné jeho současnou tělesnou strukturou a vitalitou, mentální a psychickou stránkou a samozřejmě zkušenostmi z minulých životů.

Abychom byli individualizováni i v kolektivu, musíme si být zcela vědomi sebe sama. A kterého vlastně? Toho "Já", které je především spojením, toho co můžeme nazvat Pravdou o vaší bytosti. A dokud si neuvědomíte tuto Pravdu o své bytosti, budete ovládáni všemi možnými druhy manipulací, aniž byste o tom vůbec věděli. Kolektivní myšlení a kolektivní návrhy mají na nás obrovský vliv, který neustále působí na naše individuální myšlení a mimořádné je, že si toho ani nevšimnete. Člověk se domnívá, že si myslí "tohle a tamto", ale ve skutečnosti je to lidská masa, co si "tohle a tamto" myslí. Masa je vždy podřadnější než jednotlivec. Vezměte jednotlivce s podobnými vlastnostmi, podobné kategorie. Když jednají samostatně, jsou tito jedinci alespoň o dva stupně lepší než lidé ze stejné kategorie jdoucí s davem. V davu existuje směs nejasností, směs nevědomí a vy pak nevyhnutelně do tohoto nevědomí spadnete. Pro únik z tohoto stavu je jen jeden způsob: více si uvědomovat sebe sama a stále více být pozornější. Postupně, pomalu, s vytrvalostí a především s velkou péčí a velkou pozorností se člověk stává vědomým, učí se sebepoznávání a poté se učí, jak se stát mistrem sebe sama. Z absolutního pohledu se jedná v podstatě o rozpuštění naší fantomové bytosti "Já", o které si neprobuzení lidé myslí, že jsme. Tím se otevírá možnost zažít zkušenosti ze sféry mimo dualitu, kde neexistuje vjem oddělení. Tak zažíváme, třeba jen na chvíli, jednotu se vším co je a vnímáme se v souladu s přirozeným tokem života. Je to stav mimo myšlenky a touhy, stav mimo emoce a pocity. Je to stav čistého a vyššího "Bytí", který je plně naladěný na přítomný okamžik.

V přírodě existuje celá "Pravda" a je mnohem vetší než je naše individuální volba. Tento zjevně samočinný mechanismus "Přírody" skrývá "božskou Vůli", která jí nutí, vede a formuje ji. Pokud jste ale uzavřeni ve své úzké cele osobnosti, kde jste oslepeni a připoutaní ke stanovisku vašeho ega a jeho tužeb, nemůžete tuto "Vůli" vnímat a poznat. Můžete na ni plně reagovat jen tehdy, když jste se ztotožnili se svým "Vědomím" a otevřeli jste se mu natolik, abyste viděli všechno v sobě, "Sebe" i božské zákonitosti ve všech věcech. Ve stavu nevědomosti se domníváte, že jste aktérem svých činů a tento stav přetrvává, dokud je to nezbytné pro váš rozvoj. Ale jakmile jste schopni se dostat na vyšší úroveň, začnete chápat, že jste nástrojem jednoho vědomí. Učiníte krok vzhůru a tak vystoupáte do vyššího patra "Vědomí". Tento stav plně vědomého bytí samozřejmě není to, co většina z nás zažívá při našem úsilí o probuzení, natož aby se jednalo o konzistentní stav. Avšak stále více lidí zažívá tu a tam záblesky tohoto stavu nebo se k němu pomalu přibližují s rostoucím pocitem "být v tomto světě, ale nebýt jeho součástí". Dostávají se tak do role pozorovatele, ale ne z intelektuální perspektivy "myšlení". Tento neosobní "svědek" už také jasně rozpoznává, že jsme součástí nějaké hry a začne vidět skrze závoj všech podob a projevů "jednoho vědomí, které se vyjadřuje v nekonečné rozmanitosti". Je to stav, kdy už neexistuje konání z popudu egoistické vůle, protože ta se náhle změnila a spojila s vůlí "Univerza".

Ctižádost, životně důležité touhy, nutnost být oblíbený nebo žádoucí, pojem "stát se" něčím a někým, podléhat nejrůznějšímu srovnávání, rozvíjet konkurenci s ostatními, projevovat soudy nebo antipatie k ostatním, to všechno se pomalu rozpadává, stejně jako agresivní chování. Je to konečné opuštění egoistické kontroly a spojení se životem a duchem za uvědomění si toho, že kontrola byla po celou dobu jen iluzí. Tak přijímáme hluboký a ztělesněný smysl pro mír a důvěru, víru v to "že je o mě postaráno" (ve smyslu důvěry v tok života), protože víme, že jakákoli výzva, která přijde, slouží jako hlubší poučení za účelem skutečného probuzení. Je to konec našeho strachu, konec identifikace s naším egem. Je to definitivní zrození skutečného "JÁ JSEM" a zrození našeho ztělesněného ducha, který se prostřednictvím nás projevuje jedinečným způsobem.

Postupně, pomalu, s vytrvalostí a především s velkou péčí a velkou pozorností se člověk stává vědomým, učí se sebepoznávání a poté se učí, jak se stát mistrem sebe sama

Rychlá navigace: