Příběh Williama Morrise, část 10.

(10. část)

Před sebou jsem viděl absolutní blahobyt. Každý chlapec a dívka, které jsem viděl volně běhat po polích, byli šťastní a bezstarostní až do stáří třeba 240 nebo 250 let. Do hlavního města zvaného "Archa" jsme dorazili ve stanovený čas. Neměli jsme žádné zpoždění, dveře se otevřely a my jsme zastavili na plošině, kde bylo vše zakryto nějakým druhem křišťálu. Neumím vyjádřit krásu, kterou jsme viděli. Toto byly momenty, u kterých jsem litoval, že jsem se nenarodil jako literární velikán, abych vše barvitě popsal. Ten den jsme navíc prožili ten nejlepší západ slunce, jaký může někdo ve svém životě zažít. Existovaly zde struktury nikdy předtím neviděné, které se dotýkaly oblohy. Viděli jsme stovky létajících kol, vypadaly jako dvě kola, která byla spojena a tvořila s jiným materiálem kouli, ve které cestoval jeden nebo dva cestující. Něco takového vidět bylo velkolepé. Další neuvěřitelnou skutečností bylo, že navzdory tomu, že jsem viděl největší, nejosvětlenější a nejmodernější město ze všech, tak tam nebyl žádný hluk a vše se zde odehrávalo v naprostém tichu.
Hlavní město Archa nás přátelsky přijalo. Snažili jsme se neztratit z dohledu kapitána. Byli jsme uchváceni prostředím na každém kroku, který jsme udělali. Bylo zde plno lidí ve veřejných prostorech a restauracích. Vozidla a jejich jízdní manévry byly téměř dokonalé. Na nebi z jedné strany na druhou pluly velké průhledné koule. Většina z nich byla obsazena jednou osobou, ale v některých případech i dvěma a bravurně řídili tyto podivné balóny, které křižovaly oblohu. Přestože se zprávy o vzniklém konfliktu rychle šířily do všech částí republiky, tak se občané Archy vesele procházeli, jako by žádná válka nevypukla. Pokud bychom se oddělili od kapitána, znamenalo by to pro nás velké potíže. Jazyk, který zde používali, nebyla angličtina ani žádný jazyk, který bych dokázal rozluštit. Možná to byl nejstarší jazyk, který kdo mohl slyšet, jazyk z dřívější doby lidstva. Ponořil jsem se do svých myšlenek ohledně země Anakimů. Jedna má část dokonce pochybovala o jejich existenci. Bylo neuvěřitelné si vůbec představit možnost vidět obry. Přiblížili jsme se k místu, které vypadalo jako velký přístav, a kde bylo mnoho lodí. Kapitán Butler nás požádal, abychom na něj počkali, zatímco si půjde promluvit s důstojníky. Využili jsme příležitosti, abychom si chvíli popovídali. Všichni jsme se shodli na tom, že jsme jako ve snu.

Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý

25.12.2023