Příběh Williama Morrise, část 9.

(9. část)

Čekala na nás tmavě modrá loď, která byla uzavřená. Seděl jsem vedle Butlera na sedadlech po 4 lidech, interiér se zdál větší, než byl zvenčí. Stroj se rozjel, ale mohli jsme slyšet sotva slabé pískání. Butler a důstojníci nás požádali, abychom se uvolnili, že si na stroj brzy zvykneme. Jakmile jsme se rozjeli, tak jeden z našich chlapců hned omdlel. Také se mi zatočila hlava, ale snažil jsem se uvolnit a přizpůsobit se té zběsilé rychlosti. Zdálo se mi, že jsem byl vymrštěn z nějakého nejsilnějšího děla. Občas jsme vjížděli do dlouhých tunelů. Chvílemi jsem si také myslel, že omdlím. Cítil jsem jen dočasnou nevolnost a závrať. Po patnácti až dvaceti minutách jsme si ale zvykli a již jsme všichni cestovali hladce. Bylo na čase také věnovat pozornost krásné krajině Republiky předků. V dálce se rýsovalo město Renacer. Bylo to vysoce moderní a prosperující město, které by si ani velké literární mozky nedokázaly představit. Okolí bylo zbarvené různými barevnými tóny díky velkým plantážím zeleniny, květin a ovocných stromů. V barevné mozaice ale přece jen převládala zelená barva. Byl to opravdu emotivní pohled, který doslova vybízel k bydlení v tomto malebném ráji. Podle toho, co jsem slyšel z okolí, byly poblíž nějaké ostrovy zvané "Rajské Ostrovy", které dokonce poskytovaly ještě větší podívanou. Mé rozjímání přerušil Butler následující otázkou k důstojníkům: "Jaké bylo poslední měření vzduchu, a jak velké škody máme v této oblasti?". Jeden z důstojníků odpověděl, že jsou si jisti, že zareagovali včas a že útok byl proveden v oblasti, kde měření neukázalo možnou otravu vzduchu a okolních plantáží. Sebral jsem odvahu a zeptal se: "Můžete nám vysvětlit, o jaké otravě mluvíte? A jak nám otravují vzduch?", zeptal jsem se. Kapitán Butler se na nás podíval a poněkud s výčitkami svědomí řekl: "Jak to vysvětlit? Implementují sem nemoci a otravují vzduch lidem, kteří se rodí na našich kontinentech. Paraziti (nebo jak si oni říkají 'elity') mají tuto metodu postupné likvidace lidí dokonale vymyšlenou. Lidé onemocní s přesnou jistotou vždy. Určitá nemoc je obvykle implantovaná do prvních lidí po resetu nebo lépe řečeno do dětí, které přežijí poslední reset. Někdy pro jistotu otráví a implementují nemoc i do druhé generace. Nemoc pak automaticky přechází z generace na generaci. Je také obvyklé, že vzduch otravují pravidelně, což je nejběžnější způsob jak pokračovat v zajišťování budoucích nemocných generací nebo prostě v lidské poslušnosti. Paraziti jsou velmi krutá rasa, Williame. Je mi líto, že toto všechno musíš zjistit tak náhle, ale dříve nebo později se to stejně musíš dozvědět.". Všechny nás zarazilo prohlášení o rozšiřování nemocí a otravě našeho vzduchu. "Co je to za nemoc?", zeptal jsem se udiveně. "Toto onemocnění je prakticky nové a bylo použito při posledním resetu lidí.", upřesnil důstojník, který poslouchal náš rozhovor. "Stále to pozorně zkoumáme, ale jisté je, že při ní vaše těla stárnou rychleji. Životy lidí jsou pro ně užitečné a ziskové jen když jsou krátké. Potřebují, aby staré generace ustoupily těm dalším a novým generacím co nejrychleji, protože v minulosti lidé zažívali dlouhověkost a měli hodně času na analýzu své situace. Zjišťovali, v jaké situaci se nacházejí, a pochopili, že člověka modifikují a utvářejí nějaké bytosti ke své užitečnosti.". "Znamená to tedy, že zkracují náš život?". "Ano, přesně to ti říkám.". "My v Rodové republice žijeme třikrát déle než vy, protože v našich tělech není žádná taková modifikace. Bohužel ale i u nás to nedávno vyzkoušeli. Chtěli zkrátit naše životy, aby nad námi dosáhli kontrolu.".
Butler důstojníka přerušil a začal se ptát znova na válečnou strategii. Nemohl jsem plně pochopit situaci. Vše bylo tak matoucí a vyvolávalo ve mně takový hněv, že to bylo pro mě těžké zvládnout. Myslím, že jsme si v tu chvíli všichni mysleli totéž. Paraziti nám zkracují a ztrpčují životy. Tehdy jsem pochopil, že v našich známých zemích neexistuje žádná svoboda a neexistuje ani v žádné podobě. Přemýšlel jsem, jak bychom z tohoto otroctví mohli naše lidi osvobodit! Ale jak bychom mohli vyhlásit válku nepříteli, o kterém nic nevíme? Jaký by byl a jak by asi vypadal člověk bez této jejich odporné kontroly?

Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý

22.12.2023