Příběh Williama Morrise, část 11.
(11. část)
Chtěli jsme vědět co nejvíc informací a rozluštit tu neznámou lidskou historii, která proběhla v zemích, kde jsme se narodili. A byly ty velké ledové stěny umělé? A byli paraziti jiní lidé nebo to
je rasa, kterou jsme ještě nepoznali? Obři, nové rasy, nové země a umělé ledové stěny. Náš svět se nám měnil každou sekundu. Butler k nám přistoupil a řekl, že do země obrů poplujeme lodí, která byla
nejvíc podobná té, která se k nám přiblížila, jakmile jsme překročili ledové hradby. Vše bylo připraveno na odjezd do země Anakim, ale nejprve jsme se měli zastavit na pozemku kapitána Butlera.
Mohli jsme prozkoumat každý kout této luxusní a moderní lodi, všechno vypadalo jako z jiné a vzdálené éry, než která nám byla známá. Můžeme říci, že tyto lodě se prakticky ovládaly samy. Byly velmi tiché,
rychlé a jejich pohyb ve vodě jsme téměř nevnímali. Moře bylo klidné a najednou jsem si uvědomil, že jsme zde nikdy neviděli vlny. Voda v těchto zemích byla nejklidnější a nejneutrálnější jakou jsem kdy
viděl. To nás přivedlo k další otázce, jestli měly tyto místní vody úplně jiný způsob chování než u nás? Byl jsem si ale jistý jednou věcí, a to bylo, že Měsíc zde zářil nejméně třikrát jasněji a barva
Slunce byla zcela odlišná od toho, co jsem znal. Na nebi byla navíc také nějaká další koule modročerné barvy. Myslel jsem si, že je to součást nějaké technologie, kterou jsem neznal, ale bylo to tam pořád,
statický objekt v části nebeské klenby.
Po několika minutách plavby skutečně mimořádnou rychlostí, nám kapitán nařídil připravit se na připlutí. Když jsme dorazili k ostrovu, zjistili jsme, že dýcháme jiný vzduch. Ostrov měl malý a skromný
přístav, ne až tak odlišný od těch, které jsme znali v Americe. V dálce bylo vidět mnoho nízkých lesklých domů bílé barvy, které vykukovaly mezi zelenými kopci. K Butlerovi najednou přiběhla malá holčička
stará tak do šesti let a za ní přichvátala mladá žena. Byla to kapitánova manželka a dcera. Butler veselým tónem řekl: "Vítejte v mé zemi, kamarádi, toto je moje rodina a doufám, že se tu budete mít dobře.".
Usadili jsme se v domě sousedícím s domem kapitána. Butler později řekl, že to bylo jen něco málo přes rok, co byl naposledy doma a nyní už nebude ztrácet čas a zůstane se svou rodinou tak dlouho, jak jen
bude moct. Na tomto jednoduchém, ale krásném ostrově jsme zůstali dvě noci, a během těchto dní jsem s kapitánem mluvil o mnohých věcech. "Lidská mysl je přeprogramována a upravena", řekl Butler. "Nejvyšší
lidskost závisí na stavu vaší mysli. V naprosto škodlivém extrému se od této upravené mysli neodpoutáte téměř nikdy - až na výjimky. Představujete si materialisticky jen to, co existuje a co je založeno
na vašich myšlenkách, vašich obrazech vytvořenými zkušenostmi a prostřednictvím druhých. Vytváříte obrovskou síť, kde se každý identifikuje podle toho, kde se narodil, jeho statusu quo nebo jeho fyzického
stavu. Toto ale je přístup, který nedělá nic jiného, než že se budete jen vzdalovat od své skutečné a přirozené lidské podstaty.". "My, kteří máme v sobě krev lidstva předků, nemáme mysl zahlcenou takovými
nekonečnými, většinou ponižujícími myšlenkami.". "Země, které jsi za sebou zanechal, jsou izolovaným světem, neskutečným, kde vyniká podstrčené zlo, převládají války a degradace se stává téměř
nesnesitelnou. Vaše skutečná historie je skryta, protože pokud by člověk znal svou velikost a důležitost, pak by ho nic nemohlo zastavit v jeho růstu. Žádný člověk by neklečel, kdyby věděl, kdo jej
přivazuje neviditelným vodítkem tam v tom světě uvnitř ledových stěn.". Neměl jsem na to co říct, mlčel jsem a nechal jsem si svá slova pro sebe, abych se nerozbrečel bezmocností.
Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý
27.12.2023