Příběh Williama Morrise, část 12. – V zemi obrů

(12. část)

Cesta na Thovthovy pohyblivé ostrovy proběhla bez větších nepříjemností. Jedinou zvláštní a pozoruhodnou věcí bylo, že nebyla žádná noc, jen se trochu setmělo na horizontu. První "noc" se na nebi objevil jasný Měsíc v úplňku, vypadal jako věčně hořící oheň. Poslední den cesty na ostrovy obrů jsme také viděli dva nebeské objekty barvy ocelové modři. Bylo těžké usnout kvůli tomu všemu, co se kolem nás dělo. Všichni jsme čekali na ten velký okamžik kontaktu s obry a bylo to něco, co jsme si ani nedokázali představit. Konečně jsme dorazili do docela moderního přístavu s menším počtem staveb, než bylo v majestátním hlavním městě Republiky předků, ale lodě obrů se zde dost lišily od těch, které jsem tam viděl dříve. Zdálo se, že některé mají nahoře zbraně, které jsem nikdy předtím neviděl. Sotva jsme sestoupili, přivítal nás muž s velmi dlouhými zrzavými vousy a žena s krásnou tváří a dlouhými blonďatými vlasy. Nejprve mluvili s kapitánem a pak nás kapitán představil. I když nebyli až tak vysocí, neměli víc než 2 a půl metru, bylo to dost na to, aby nás převýšili o několik dlouhých stop. Ohromení, že jsme vstoupili na zem obrů, jsme jim potřásli rukama a následovali jsme je do města. Město nebylo zas tak tiché, i když připomínalo spíše venkov. Jazyk, kterým zde mluvili, byl také nesrozumitelný našim uším. Ani kapitán neumluvil jejich jazykem, ale žena, která se představila jako "She-ki" mluvila naším jazykem. Sice mluvila velmi zvláštním způsobem, ale za to plynule. She-Ki nás pozvala dovnitř, jejich domy měly tvar kopule různé výšky. Některé domy vypadaly jako obrovské bílé věže. Myslel jsem, že uvidíme barbarské obry, jen s nějakým základním oblečením, které by je zakrývalo, ale realita byla taková, že tato rasa byla velmi pokročilá, jakoby vyšla z nějakého příběhu o paralelních světech. Jejich oblečení bylo barevné a plně přizpůsobené jejich velkým tělům. Později, když jsme se blížili k centru města, jsme viděli, že obrů jsou zde tisíce a jsou všech velikostí. Nikdy ale jejich výška neklesla pod dva metry dvacet. Viděli jsme obry vysoké až čtyři metry. Butler nám řekl, že tato rasa obrů je důležitá pro to, abychom poznali naši minulost, jelikož v nich kolovala jak lidská krev předků, tak i čistá obří krev starověkých zemí Anak. Řekl nám, že později nám také něco řeknou o historii našeho rasového spojení a o tom, jak se starověcí a čistí obři spojili s lidmi předků, aby vytvořili jednu z nejmocnějších sil, která kdy existovala ve "známých zemích", a která je dnes známá jako Velká Tartárie. Ta mohla konečně navždy pozitivně změnit běh naší historie, ale v každém případě i tak znamenala radikální změny ve "známých zemích" i v okolních světech. She-Ki k nám přistoupila a měla ve svých rukách obrovskou knihu, kterou mi nabídla a řekla, že mi tato kniha pomůže pochopit mnohem více o minulosti našich ras. Jakmile jsem ji otevřel, všiml jsem si několika map. She-Ki označila zvláštní stránku, kde byl náš domov, "známé země" a jejich okolí specifikovány. Níže na následujících stránkách také podrobně popsala, co bylo známo o našich zemích, jejich rasách a historii. Už jsem si pomyslel, že jsem vše viděl, ale s každou stránkou jsem cítil, jak ve mně hoří oheň neznámého poznání. She-Ki si mého výrazu všimla i toho, že se doslova utápím v informacích a řekla mi, abych se nesnažil všechny informace strávit najednou. "Časem vše pochopíš a smíříš se s tím", snažila se mě uklidnit.

Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý

29.12.2023