Příběh Williama Morrise, část 20.

(20. část)

Z jedné minuty na druhou jsme pochopili, že my jsme ten "Zdroj", ta vědomá energie Nebeských zemí, která žila v každém z nás a také nás sjednotila s lidmi předků a se všemi, kteří prohrávali své životy v každém "resetu lidstva". Začali jsme pozorovat ptáky poletující kolem naší lodi, což znamenalo, že se opět blížíme k pevnině a k městu "El Arca", k modernímu hlavnímu městu Republiky předků. Miliony našich "Předků" žily své životy tak blízko tomu, o čem jsme kdysi jako děti snili a v co jsme v budoucnu doufali, v místě míru a lásky, kde není žádná zbytečná bolest ani utrpení, kde práce už neznamená vykořisťování, kde už není špinavá politika ani války pro území či moc, kde není žádná diskriminace a nesmyslné stereotypy, ani žádné velké sociální rozdíly.

Jaký byl teď Butlerův plán? Kapitán poznamenal, že bychom mohli prozkoumat trochu více město. "Pamatujte, že se zde nic nedá koupit za zlato nebo použít peníze, protože zde používají jinou formu směny", vysvětloval kapitán. Naše posádka se rozešla do velkého města a já zůstal sám, zamyšlený, uprostřed přívalu deště. V té velké knize od She-ki toho zůstalo ještě velmi mnoho k objevování. Teď jsem ale pocítil, jak na mě dopadla vina za to, že nejsem schopen udělat nic, abych osvobodil ty miliony lidí, kteří zůstali tam vzadu za ledovým průchodem. Já jsem se tady procházel ulicemi tohoto barevného města, a přitom uplynulo mnoho hodin. Pár lidí mi zkřížilo cestu a já cítil jejich pochopitelně překvapené pohledy. Můj způsob oblékání totiž nebyl vhodný pro tuto modernu. Připadal jsem si, jako kdybych vyšel z jeskyně. Jeden muž se se mnou dokonce pokusil mluvit, ale podařilo se mi jen mávnout rukou. Vysvětlil jsem, že nerozumím tomu, co mi říká, řekl jsem pouze "Fhael" a tento muž ukázal na velkou budovu o pár bloků dál. I když pršelo, netvořily se nikde nějaké louže vody, které by se tu hromadily. Celý jejich systém byl perfektně fungující, takže nemohly vzniknout žádné záplavy. Neuvěřitelná modernost toho města mě zasáhla tolikrát, že to je obtížné nějak interpretovat. Do přístavu jsem se vrátil poněkud smutný a bez nálady. Butler přijel moderním vozidlem, které řídil, a když mě uviděl, tak zastavil a pozval mě, abych nastoupil. Řekl mi: "Williame, nepodařilo se nám přimět Anakimy (obry), aby nám pomohli. Je pochopitelné, že nechtějí znovu riskovat zkázu celé své rasy, ale já vím, že nám budou i tak stále pomáhat z dlouhodobého hlediska. Tuto bitvu jsme stejně vyhráli a já nevěřím, že Dozorci znovu zaútočí na tyto země. Nyní jsme jim dali lekci, že naše technologie je mnohem pokrokovější, než byla v minulosti. Ujišťuji tě, že se vrátili zpět s velkými obavami a strachem. Dozorci netušili, že Rodová republika vyvinula takové pokrokové technologie. Ty vznikly během posledních 100 let, díky našemu spojení s rasou Anakim. Mysleli si, že tento nenadálý útok občany Rodové republiky přiměje, aby se třásli strachem a možná se i okamžitě vzdali, jak se dělo ve starověku v Asgardu a dalších zemích. Této nové situace bude ale potřeba v následujících letech využít, abychom měli šanci získat zpět Známé země (naše kontinenty) a osvobodit naše bratry a zamezit blížícímu se poslednímu resetu lidstva. Všichni ale musíme být velmi opatrní, protože každý pohyb, který není předem naplánován, by mohl způsobit ihned další reset a smrt milionů lidí."
Stále jsem se snažil nějak pochopit, jaký by měl být ten správný krok ke změně toho všechno děsivého a pořád jsem také přemýšlel, jestli je to vůbec možné. Na případný návrat do naší vlasti se nebylo třeba ani ptát. To bylo absolutně vyloučeno. Modlil jsem se k mým milovaným, protože jsem tušil, že je už nebudu moci uvidět a sdílet s nimi tuto neuvěřitelnou zkušenost z tohoto prosperujícího místa. Butler nám ale řekl, že brzy navštívíme znovu blízké okolí našich Známých kontinentů, ale že zůstaneme na této straně ledových zdí. Tak budeme více nápomocní, než bychom se vrátili opět průchodem, protože bychom se stali snadnou kořistí Dozorců. Nikdy by nám neodpustili takovou "zradu" útěku z jejich sítí a také to, že jsme objevili velkou část historie, která nebyla nikdy nikomu vyprávěna. Butler nám pak přinesl spoustu informací o tom, jak republika fungovala, také nám dal několik knih, mezi nimi mnoho o jazyce, kterým se zde mluví. V "Renaceru", ale i jinde, se anglicky mluvilo dokonale a existovalo několik knih s překlady jejich tajemného jazyka do angličtiny a naopak. Kapitán nám řekl, že je čas začít toto studovat. Uplynulo několik let a mezi věcmi, které jsem se zde během svého pobytu naučil, bylo to, že čas v těchto zemích ubíhal pomaleji než v našich Známých kontinentech. Měl jsem s tím problém, abych pochopil celé toto vnímání plynutí času.

Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý

17.01.2024