Příběh Williama Morrise, část 21.
(21. část)
Jako člověk se zkušenostmi z velkých bitev v námořní pěchotě jsem získal důvěru prezidenta Faela a jednomyslným rozhodnutím jsem se stal vrchním velitelem námořních sil "Republiky předků". Prováděli jsme simulace našich možných útoků na Známé země (naše kontinenty) bez hrubého ovlivňování civilních životů, ale tyto plánované mise byly téměř vždy vyřazeny z důvodu nalezení základen Dozorců. Ti se operativně přestěhovávali z jednoho místa na druhé pomocí portálů. Také nikdy nezůstávali příliš dlouho na území Země, ale vraceli se do svých vlastních zemí. Vždy ale na našich Známých kontinentech zanechávali nějakého vůdce, který jim vše hlídal a hlásil. Realizace cesty k antarktickým ledovým stěnám byla relativně snadná, ale možnost dosáhnout prvního dómu byla téměř nemožná. Kromě manipulace, která existovala v médiích a akademiích, tvořili skutečnost lidé, kteří do úmoru opakovali jen to, co říkali jejich zmanipulované knihy. Střežili ledové hradby na příkaz svých nadřízených až do smrti, aniž by věděli, co za nimi skutečně existuje. Vytvoření papírových peněz v minulosti bylo také klíčovým prvkem pro to, aby vše fungovalo podle jejich mistrovského plánu. Vše bylo vytvářeno tak, aby lidstvo Známých Zemí nikdy nepoznalo svůj skutečný původ a ani země, které na ně čekaly za těmi zmrzlými stěnami. Dokážete si představit, že by člověk s průměrnou technologií, kterou měl k dispozici, měl nějakou reálnou možnost pohybovat se mezi obřími bloky ledu a mohl najít malý průchod v ledu a ještě, aby dokázal překročit Dóm? Reálné možnosti tohoto procesu byly jasně zredukovány na jedna ku milionu, ale naše skupina přesto uspěla. Jak ale Butler před časem předpověděl, nebude to trvat dlouho a brzy sem do antarktického prstence dorazí cizí základny. Po celou tu dobu, která zatím plynula, jsem se stále více stával "předkem". Neovládal jsem sice jejich jazyk k dokonalosti, ale už jsem mnohému rozuměl. Zajímal jsem se o vědu a techniku a snažil jsem se naučit co nejvíce v této skutečně vyspělé zemi. Dozvěděl jsem se mimo jiné hodně o tom, jak funguje naše tělo. Vše jsem se snažil naučit tak podrobně, jak jsem jen mohl. Učil jsem se o bakteriích, které v nás žily a o odlišnostech skutečné nemoci od nemoci vytvořené laboratoří. Místní vědci byli překvapeni více než já, když jejich skupina udělala analýzy věcí, které jsme přivezli z našich domovů. Zjistili v nich velké množství bakterií a virů, které byly Dozorci upraveny, a které vytvořili pro nejrůznější devastační účely lidí. Plánem Dozorců bylo to, že každý rok vytvářeli další nové nebezpečné viry a choroboplodné bakterie.
Vláda Rodové republiky připravila lidi, kteří se infiltrovali do našich Známých zemí a kteří pak průběžně odsud posílali informace. S útokem na Rodovou republiku se ale přestalo s tímto posíláním lidí a infiltrátoři, které se podařilo k nám vyslat, se nevrátili zpět. Vláda se potřebovala ujistit, že tito vyslanci Rodové republiky nebudou objeveni. Hrozilo, že se celá operace tímto rozpadne. Potřebovali jsme ale odtamtud získat co nejvíce informací, abychom byli vždy o krok napřed. Jinak bychom nikdy neměli šanci vyhrát.
Zvykal jsem si tady na to, že zde neexistují žádné sociální rozdíly. Všichni jsme zde žili relativně stejně a nikomu nechyběly základní prostředky k plnohodnotnému životu. Prezident republiky a skupina vůdců, přestože žili ve vzdálené venkovské oblasti z vlastního rozhodnutí a neměli tam žádný luxus, nepobírali jiný plat než ostatní. Kdokoli měl nějaký vlivný hlas v politice (pokud to vůbec můžeme tak nazvat, protože jejich společenské uspořádání se výrazně lišilo od toho, co my známe tady), tak skutečně respektoval hlas lidu a ten se vždy vyslyšel. Nedocházelo zde vůbec k žádné korupci, zločinům a tudíž nemuselo docházet ze zřejmých důvodů ani k nějaké nápravě.
Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý
19.01.2024