Příběh Williama Morrise, část 22.

(22. část)

Úcta k životu druhých byla zde hlavním heslem a každý se této filosofii dobrovolně přizpůsobil. Bylo to pro všechny něco zcela přirozeného. Duchovno a introspekce byly zásadní pilíře a učily se od dětství jako nedílná část vzdělávání. Při výuce se nejdříve procházelo duchovním růstem a pak se teprve přecházelo k ostatnímu. Nevytvářet si o sobě nějaký obraz a nezabývat se životem z minulosti bylo základem, kterému jsem se snažil porozumět roky. Toto byly dva základní kousky skládačky určené k duchovnímu růstu, který nazývali "Smrt ega". Vycházeli ze znalostí duchovního učení a nejprve se snažili poznat sebe sama a pak teprve poznávali svět kolem sebe. Naučili mě hodně o velkých mistrech, kteří navštívili naše Země a kteří tam zůstali stále v paměti. Zprávy, které se lidem snažili doručit a předat, byly sice podrobně sepsány, ale nakonec byly všechny překrouceny a smíchány se špinavou lží ze strany Dozorců. Ti nikdy nedovolili masivní duchovní růst lidí. Neustále míchali lži se skutečností a pravdou. Dokonale zmanipulovali lidi tak, že si potom pletli duchovní růst s náboženstvím. Vytvářeli falešné proroky, kteří hlásali jen chaos a skryté násilí. Těch několik období duchovního růstu lidstva, které existovalo tam, mezi stěnami ledu, šlo ruku v ruce s chvilkami míru a v době bez velkých válečných konfliktů. Dříve nebo později ale vždy byla lidem vnucena nějaká velká válka nebo museli čelit útokům, morům a pandemiím. To vše vždy přerušilo lidský pokrok s jejich možným duchovním růstem. Politika na Zemi byla také realizována ve spojení s různými nekalými společnostmi, které zavedly důslednou kontrolu nad lidstvem a limitovaly jeho vývoj pomocí válek.

Hierarchická forma organizace společnosti založená na systému podstrčených papírových peněz se stala klíčem k absolutní kontrole vývoje tohoto nového lidstva, které bylo nuceno založit svůj život na pouhých materiálních hodnotách. Lidé se pak jen snažili rozšířit svou sbírku "barevných papírů" a odvraceli se od lásky k okolí, ostatním lidem i k sobě. Byli tímto velmi nízce ukotveni a jejich život zredukován na jednoduché biologické funkce. Jaký by pak mohl být sen takové hluboce nemocné společnosti? Skutečná bitva o duchovního člověka se pak nacházela uvnitř v každém z lidí.

Pokud by ve Známých zemích (našich kontinentech) a jejich realitě zvítězila tato zkreslená podstrčená ideologie a představa, že hlavním problémem je vždy jen ten druhý, tak by také zvítězila nenávist nad láskou a než by si toho lidé všimli, bylo by už pozdě. Cesta k velké smrtící nekonečné diktatuře by byla nevyhnutelná a skutečné pocity lásky i duchovní růst jako celek by byl stále méně ceněn. My odsud z Rodové republiky bychom mohli udělat pak už jen málo, protože by nás lidé ve Známých zemích brali jen jako zahořklé nepřátele.

Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý

22.01.2024