Příběh Williama Morrise, část 5.
(5. část)
Muži pak rychle odešli. Podivná návštěva v nás zanechala více otázek než odpovědí. Cíl byl nyní jasný, zamíříme do nových zemí s názvem "Rodová Republika". Pluli jsme docela dlouho podle kurzu, který nám
tito muži vyznačili. Butler poznamenal: "Díky Bohu jsme narazili na tyto lidi a nyní můžeme zamířit do Bezpečných zemí. Myslím, že bychom neměli stejné štěstí, kdyby to byla jiná loď. Pamatujme na to,
že lidé, které jsme opustili (na území našich známých kontinentů) jsou velmi mocní lidé, kteří nechtějí, abychom se plavili po těchto vodách a tohle všechno se dověděli. Počkejte, až dorazíme do Rodové
republiky, pak pochopíte více o této situaci. Jsem velmi rád, že jsme překročili ledové hradby, cesta právě začala, kamarádi. Je čas pochopit, že jsme ve válečné zóně.". Poslední věta nás zanechala beze slov,
všichni jsme se jednotně zeptali: "Ve válečné zóně?".
"Válečná zóna?? Jaký druh války myslíš?". Překřikovali jsme jeden druhého. Otázky byly směřovány na kapitána, který ale na všechno odpovídal slovy: "Kamarádi, pojeďme do těch Bezpečných zemí a všechno vám
bude hned jasné, jakmile zakotvíme.". Okolní teplota se výrazně změnila, když jsme se vzdálili od zdí Antarktidy (asi 30 dní cesty). Oblast se zahalila mírným klimatem, začali se objevovat nejrůznější ptáci
a vegetace. Voda byla nyní mnohem průzračnější. Měl jsem vnitřní pocit, že jsme trochu zapomněli na kapitánovu připomínku, že jsme byli ve válečné zóně. Za jedné jasné noci jsme v dálce uviděli nějaká
světla, která vycházela z východu na západ, osvětlovala naši cestu a zářila jako naše naděje ve velmi tmavé noci. Butler pozoroval naši skupinu, která byla fascinovaná krásou těchto světel. Město, které jsme
v dálce viděli, bylo obrovské, tiché a vypadalo jako elektrický svět z knihy Thomase Browna. Dorazili jsme do přístavu něčeho, co vypadalo jako velké, moderní město a pak jsme čekali, jaké bude naše přijetí.
Za méně než dvě minuty k nám přistoupilo několik důstojníků a velmi uctivě nás přivítali: "Vítejte v Rodové republice", pronesl jeden z nich a přivítal se s Butlerem. "Jsme rádi, že jste navštívili naše země,
byli jsme již informováni, že přijedete, ale stejně jsme tomu nemohli uvěřit, dokud jsme vás neuviděli na vlastní oči. Vaše návštěva je tak velmi vzácná, že bych řekl, že je až nemožná. Máme velkou radost,
že vás můžeme přijmout.“, prohlásil. Butler poděkoval jménem naší celé lodi a mě představil jako majitele lodi. Nemohl jsem stále uvěřit tomu, že jsme tady, v té zemi za Antarktidou a navíc jsme tu vítáni
občany tohoto moderního města.
13.12.2023