Projev prezidenta Vladimíra Putina 30. 9. 2022, bez obalu, k připojení nových území k Ruské federaci – 7. díl

(7. díl)

Americká elita ve skutečnosti využívá tragédie těchto lidí k oslabení svých soupeřů, ke zničení národních států. To platí i pro Evropu, pro identitu Francie, Itálie, Španělska a dalších zemí se staletou historií.

Washington požaduje další a další sankce proti Rusku a většina evropských politiků poslušně souhlasí. Jasně chápou, že USA tím, že tlačí na EU, aby zcela odřízla ruské energetické a jiné zdroje, prakticky deindustrializují Evropu a přebírají evropský trh – oni všemu rozumí, tyto evropské elity, všemu rozumí, ale raději slouží cizím zájmům. To už není podřízenost, ale přímá zrada jejich národů. Ale Bůh s nimi, to je jejich věc.

Anglosasům však sankce nestačí, přešli k sabotážím – je to neuvěřitelné, ale je to fakt – a organizováním výbuchů na mezinárodních plynovodech Nord Stream, které vedou po dně Baltského moře, vlastně začali ničit evropskou energetickou infrastrukturu. To je jasné každému, kdo z toho má prospěch. Kdo z toho má prospěch, to samozřejmě udělal.

Diktát USA je založen na hrubé síle, na právu pěsti. Někdy je to pěkně zabalené, jindy bez obalu, ale podstata je stejná – síla pěsti. Z toho vyplývá rozmístění a udržování stovek vojenských základen ve všech koutech světa, rozšiřování NATO a pokusy o vytvoření nových vojenských aliancí, jako je AUKUS a podobně. Aktivně se také pracuje na politicko-vojenském propojení Washingtonu, Soulu a Tokia. Všechny státy, které mají nebo usilují o skutečnou strategickou suverenitu a jsou schopny zpochybnit hegemonii Západu, jsou automaticky klasifikovány jako nepřátelé.

Na těchto principech jsou postaveny vojenské doktríny USA a NATO, které nepožadují nic menšího než totální nadvládu. Západní elity prezentují své neokoloniální plány stejně pokrytecky, dokonce s předstíranou mírumilovností, mluví o jakémsi zadržování, a takové záludné slovo přechází z jedné strategie do druhé, ale ve skutečnosti znamená jediné: podkopávání jakýchkoli suverénních center rozvoje.

O zadržování Ruska, Číny a Íránu jsme již slyšeli. Domnívám se, že další na řadě jsou další země v Asii, Latinské Americe, Africe, na Blízkém východě a také současní partneři a spojenci USA. Víme, že když se jim něco nelíbí, uvalují sankce i na spojence – jednou na jednu banku, podruhé na druhou, jednou na jednu firmu, podruhé na druhou. Je to praxe a bude se rozšiřovat. Zaměřují se na všechny, včetně našich nejbližších sousedů – zemí SNS.

Zároveň je zřejmé, co si Západ již dlouhou dobu přeje. Když například zahájili bleskovou válku sankcí proti Rusku, mysleli si, že celý svět bude poslouchat na povel. Ukazuje se však, že taková perspektiva nepřitahuje každého – kromě naprostých politických masochistů a obdivovatelů jiných nekonvenčních forem mezinárodních vztahů. Většina států odmítá jim jít na ruku a raději volí rozumný způsob spolupráce s Ruskem.

Takovou neposlušnost od nich Západ zjevně nečekal. Prostě si zvykl jednat podle šablony, brát si vše bezostyšně silou, vydíráním, uplácením, zastrašováním a naučili přesvědčovat sami sebe, že tyto metody budou fungovat navždy, jako by byly strnulé a zamrzlé v minulosti.

Takové přemrštěné sebevědomí je přímým důsledkem nejen notoricky známé představy o vlastní výjimečnosti, ale také skutečného hladu po informacích. Pravda byla utopena v oceánu mýtů, iluzí a falzifikátů za použití nesmírně agresivní propagandy, lhaní jako to dělal Goebbels. Čím je lež neuvěřitelnější, tím rychleji jí lidé uvěří a podle tohoto principu fungují.

21.10.2022