Projev prezidenta Vladimira Putina k začátku vojenské operace na Ukrajině (3. část)
(3. část)
V situaci, ve které jsme se ocitli, samozřejmě vyvstala otázka: Co máme dělat dál a co můžeme očekávat? Z historie dobře víme, že Sovětský svaz v roce 1940 a na počátku roku 1941 dělal vše pro to, aby zabránil nebo alespoň oddálil vypuknutí války. K tomu patří i snaha doslova do poslední chvíle neprovokovat potenciálního agresora, neprovádět nebo odkládat nejnutnější a samozřejmé kroky k přípravě na odražení nevyhnutelného útoku. A kroky, které byly nakonec přijaty, byly katastrofálně opožděné. V důsledku toho nebyla země plně připravena na invazi nacistického Německa, které 22. června 1941 napadlo naši vlast bez vyhlášení války. Nepřítel byl zastaven a poté rozdrcen, ale za cenu obrovských ztrát na lidských životech. Snaha zavděčit se agresorovi v předvečer Velké vlastenecké války byla chybou, která náš národ přišla velmi draho. V prvních měsících bojů jsme ztratili rozsáhlá strategicky důležitá území a miliony lidí. Podruhé už takovou chybu neuděláme, nemáme na ni právo.
Ti, kdo tady usilují o světovládu, nás, Rusko, veřejně, beztrestně a to zdůrazňuji, bez jakéhokoli zdůvodnění prohlašují za svého nepřítele. Dnes mají skutečně velké finanční, vědecké, technologické a vojenské možnosti. Jsme si toho vědomi a objektivně musíme vyhodnocovat hrozby, které se na naši adresu v oblasti ekonomiky neustále objevují, stejně jako naši schopnost tomuto drzému a permanentnímu vydírání odolávat. Opakuji, že vše hodnotíme pragmaticky a bez iluzí, velmi realisticky. Ve vojenské oblasti je dnes současné Rusko i po rozpadu SSSR a ztrátě velké části svého potenciálu jednou z nejsilnějších jaderných mocností na světě a navíc má prioritu v řadě nejmodernějších zbraní. Proto by nemělo být pochyb o tom, že přímý útok na naši zemi by vedl k porážce a hrozivým následkům pro případného agresora. Technologie, včetně těch obranných, se však rychle mění. Vedení v této oblasti se měnilo a bude postupně měnit, ale vojenský rozvoj na území přiléhajících k našim hranicím, pokud ho připustíme, zůstane zde po další desetiletí, možná navždy a bude pro Rusko představovat stále větší a naprosto nepřijatelnou hrozbu.
NATO se neustále rozšiřuje na východ a vzniklá situace je pro naši zemi rok od roku horší a nebezpečnější. Vedení NATO navíc v posledních dnech výslovně začalo hovořit o nutnosti urychlit a prosadit postup alianční infrastruktury směrem k ruským hranicím. Jinými slovy zvolily konfrontační postoj. Už nemůžeme jen pasivně sledovat, co se děje. Bylo by to od nás naprosto nezodpovědné.
Další rozšiřování infrastruktury Severoatlantické aliance, započaté prostřednictvím vojenského rozvoje na území Ukrajiny, je pro nás naprosto nepřijatelné. Problém ovšem nevězí v samotné organizaci NATO, protože ta je pouze nástrojem zahraniční politiky USA. Problém je v tom, že bezprostředně na území sousedícím s naším státem a podotýkám, na našem vlastním historickém území, se začal vytvářet "protiruský" stát, který je plně pod kontrolou zvenčí a je intenzivně osidlován ozbrojenými silami zemí NATO a vyzbrojován nejmodernějšími zbraněmi. Pro USA a jejich spojence se jedná o tzv. politiku zadržování Ruska. Pro naši zemi je tato "politika" otázkou života a smrti a otázka naší historické budoucnosti jako národa. A to bez jakéhokoliv přehánění. Taková je realita. Je to skutečné ohrožení nejen našich zájmů, ale i samotné existence našeho lidu, státu a jeho suverenity. To je ta červená linie, o které se tak dlouho opakovaně hovoří. Překročili ji...
05.03.2022