Rozvíjení naší duchovní stránky je přesně to, o co bychom měli nejvíce usilovat

Rozvíjení naší duchovní stránky je přesně to, o co bychom měli nejvíce usilovat. Každý si tento úkol a zároveň i touhu nese uvnitř sebe, ale ne každý ji vyslyší a naplní. Poznaní je to, co dělá z bytosti Člověka. Poznání se získává pomocí silných niterných emociálních prožitků, ať už v hluboké bolesti nebo naopak ve velké radosti. Poznání se samo o sobě nezískává automaticky s věkem. Duše mladého člověka, která toho už mnoho zažila, získala mnohem více poznání o životě, než nějaký starý člověk, jehož život byl monotónní a točil se jen okolo běžných pozemských záležitostí a snahy o pouhé přežití a v podstatě v něm nebylo nic výjimečného a hluboce inspirativního. Jeho vědomosti postupně "vyblednou" a časem se ztratí, jen pravé poznání zůstává duši natrvalo a je to jediné vlastnictví, které si sebou odnášíme po pozemské smrti. Do naší duše se zapisuje každá hlubší pohnutka, včetně všeho, co má větší duchovní smysl. Tyto duchovní klenoty si sebou neseme i do "jemnohmotných světů" a to je také důvod, proč někteří už v mladém věku disponují velkým poznáním, protože mnohé z něho získali již v minulých životech. Při každé inkarnaci dostáváme duchovní slepeckou pásku na oči, a proto si nepamatujeme minulé životy. Toto poznání ale sídlí hluboko v naší duši a čeká jen na to, až jej probudíme. To platí i pro duchovní "dovednosti a zručnosti". Lidé, kteří inklinují k duchovně založeným aktivitám a povoláním, kde je potřebné duchovní procítění a intuice si tyto vlastnosti rozvinuli už v minulých inkarnacích.
Pravé poznání člověk získá prostřednictvím intenzivních prožitků, které v duši zanechají stopu. Ne nadarmo se říká, že co nás nezabije, to nás posílí. Je to tak proto, že lidi přinutí až velká bolest si něco uvědomit, pochopit a následně změnit. Těžké životní situace a duševní otřesy jsou obrovskou příležitostí, aby náš duch patřičně dozrál. Pokud je člověk jen bezstarostný, bez jakýchkoliv problémů, nic se ho nedotýká a je "zcela nad věcí" nebo celý život promedituje ve své "duchovní cele" neudělá ani zdaleka takový posun, jako člověk, který prožívá velké duševní útrapy, řeší závažné problémy a musí napřít všechny své síly na zlepšení své životní situace. Bolest je obrovskou studnicí poznání a prosto také musí být součástí našich životů. Nejrůznější těžké životní situace časem postihnou každého, ale to, co v životě budeme prožívat a řešit záleží na tom, co jsme si přivodili prostřednictvím svých osudových vláken, a co potřebujeme přes prožívané situace pochopit a změnit. Proto se nedívejte na druhé a neporovnávejte se s nimi. Každý z nás je na jiném stupni vývoje a potřebuje se očistit z něčeho jiného. Proto je vystaven jiné výzvě, aby řešil jiné problémy, které si "vysloužil", a které potřebuje ve svém posunu.
Neptejte se: "Proč já?" Ale místo toho se raději ptejte: "Proč se mi to děje? Co mě to má naučit? Jak těmto problémům v budoucnu předejdu? Kde jsem pochybil?" Každá konfliktní životní situace je jedinečná, a je v ní pro nás uložen vzkaz a skrývá určité poselství.
Jednou věcí je pak tyto těžké zkoušky nějak přežít a druhou je v těchto situacích dobře obstát a odnést si z nich to správné ponaučení. Pokud jsme se v krizové situaci ničemu nenaučili, tak se nám každá nepochopená zkouška opět vrátí v budoucnu do života, dokud jí zdárně neprojdeme.

09.01.2022