Satanský převrat na Rusi – 3. část
Autor: Vladimir Šemšuk; Do češtiny přeložila Ivanka Marešová
A co se stalo se skutečným Petrem Velikým? Byl zajat jezuity a uvězněn ve švédské pevnosti. Podařilo se mu předat dopis pro švédského krále Karla XII., který ho zachránil ze zajetí. Společně zorganizovali tažení proti podvodníkovi, ale celé jezuitské zednářské bratrstvo Evropy, povolané do boje, spolu s ruskými vojáky (jejichž příbuzní byli vzati jako rukojmí pro případ, že by vojáci chtěli přejít na Karlovu stranu), zvítězilo v bitvě u Poltavy. Skutečný ruský car Petr I. byl opět zajat a uvězněn mimo Rusko – v Bastile, kde později zemřel. Na tvář mu byla nasazena železná maska, která vyvolala rozruch ve Francii i v Evropě. Švédský král Karel XII. uprchl do Turecka, odkud se znovu pokusil zorganizovat tažení proti podvodníkovi. Zdálo by se, že zabít skutečného Petra by nebyl žádný problém. Bez živého cara za mřížemi by se však neodehrála ani rusko-švédská, ani rusko-turecká válka, z nichž se vyklubaly občanské války, které vedly ke vzniku dvou nových států: Turecka a Švédska, a pak ještě několika. Skutečné intriky však nespočívaly jen ve vytváření nových států. V 18. století celé Rusko vědělo a říkalo, že Petr Veliký není skutečný car, ale podvodník. A na tomto pozadí "velcí ruští historici", kteří přišli z německých států: Miller, Beyer, Schloezer a Kuhn, zcela překroutili dějiny Rusi (Ruska). Již nebylo pro ně těžké prohlásit všechny cary Dmitrie za falešné Dmitrije a samozvance, kteří neměli právo na trůn, a koho se nepodařilo pomluvit, těm změnili carské příjmení na – Rjurik.
Geniálně negativním výtvorem satanismu je římské právo, vložené do základů ústav moderních států. Je vytvořeno v rozporu se všemi starobylými kánony a představami o společnosti založené na samosprávě (samo-děržaví). Poprvé byla soudní moc přenesena z rukou žreců (mudrců) do rukou lidí bez duchovní hodnosti, tj. moc nejlepších byla nahrazena mocí kohokoli. Římské právo je nám předkládáno jako "koruna" lidských úspěchů, ve skutečnosti je však vrcholem nepořádku a nezodpovědnosti. Zákony státu podle římského práva jsou založeny na zákazech a trestech, tedy na negativních emocích, které, jak víte, mohou být pouze destruktivní. To vede k obecnému nezájmu o prosazování zákonů a k opozici úředníků vůči lidem. I v cirkuse je práce se zvířaty založena trochu na klacku, ale zejména na mrkvi, ale člověk na naší planetě je zrůdnými dobyvateli hodnocen níže než zvířata.
Na rozdíl od římského práva nebyl ruský stát postaven na prohibičních zákonech, ale na svědomí svých občanů, které udržuje rovnováhu mezi povzbuzováním a zakazováním. Už byzantský historik Prokopius z Cesareje o Slovanech napsal: "Všechny zákony měli v hlavě. Vztahy ve starověké společnosti se řídily principy konu. Člověk se řídil zásadami konu, vyvaroval se chyb, a mohl se znovu vtělit do tohoto života. Princip je u nich vždy vyšší než zákon, protože obsahuje více možností než zákon, stejně jako věta obsahuje více informací než jedno slovo. Samotné slovo 'zákon' znamená, že je 'mimo kon', je za hranicemi konu. Pokud společnost žije podle zásad konu, než podle zákona, je pro ni životně důležité. Obsah přikázání je více než kon, a proto jsou mu nadřazena, stejně jako příběh obsahuje v sobě více než věta.". Dlouholetá ruské monarchie, založená na lidovém zastupitelstvu (zemstvu), kupcích a duchovních byly vystřídána západní 'demokracií' a diktaturou za pouhých 20-30 let.
10.04.2024