Saturn – Temné slunce

(Článek 122)

Saturn je pro Archonty klíčovou planetou, přestože je to trpasličí hvězda. Saturn byl odjakživa v centru pozornosti starověkých civilizací a byl i hlavním bohem Říma. "Systém", tajné společnosti i satanismus překypují saturnskou symbolikou. Hovoří o Saturnu jako o "Temném slunci" nebo "Černém slunci" stejně jako starověké národy. Saturn je domem Demiurga stejně jako kostely, kde je Saturn uctíván nevědomými kongregacemi. Saturn kdysi vévodil pozemskému nebi a byl pro obyvatele Země hlavním sluncem. Hovoří o tom legendy o dvojím slunci. Starověké národy Saturn důsledně označovaly jako slunce. Chaldejská (mezopotámská) astronomie hovoří o Saturnu jako o "Hvězdě Slunci". Babylonské astrologické texty říkaly Saturnu "Shamash" neboli Slunce a babylonské jméno pro Saturn bylo "Ninib", který svítí jako slunce. Pro Egypťany byl "Atum" nebo "Ra", "bůh Slunce", historiky nesprávně spojovaný se sluncem, které na obloze vidíme dnes. Celosvětové zaměření starověkých civilizací na Saturn bylo způsobeno skutečností, že tehdy vládnul obloze viditelné ze Země. Proč by byl kladen důraz na Saturn, kdyby byl tam, kde je dnes. Saturn byl zarovnán se zemským severním pólem a byl jeho "polárním sluncem". Mars a Venuše byly podobně zarovnané mezi Zemí a Saturnem v době, kterou starověké národy nazývaly "Zlatým věkem". Až následkem obrovských dramatických změn ve sluneční soustavě se změnila i poloha Saturnu a dalších těles, včetně Marsu, Venuše a Jupitera. Tato kataklyzmata, která změnila realitu, jsou popsána v příbězích starodávných národů jako "válka mezi bohy" a "válka na nebesích".
Před tím než byl Saturn infikován archontským virem Demiurga a kataklyzmatem přesunut na pozici nejvzdálenější planety ve sluneční soustavě, byl hlavním sluncem planety Země. Saturn se pak stal hlavním prostředníkem zavedení naší falešné reality. Saturn (satan) a to čemu gnostici říkali Demiurg, jsou od té doby zaměnitelnými výrazy.

Starověké zprávy o Saturnu vůbec nezmiňují jeho prstence. Ty jsou technologického původu a vytvářejí obrovský vysílací systém a v době, kdy se Saturn nacházel ještě na původní pozici, neexistovaly. S tím souvisí i rychlost otáčení Saturnu. Rychlost otáček Saturnu se odhaduje na 35 700km za hodinu a tak jeho den trvá necelých 11 hodin, ačkoliv je 83,7 krát větší než Země. Neobvyklé stálé bouře na pólech Saturnu jsou projevem radiových zvukových frekvencí přenášených prstenci do celé naší sluneční soustavy. Na severním pólu probíhá bouře ve tvaru šestiúhelníku a je široká jako dvě zeměkoule. Na jižním pólu je bouře ve tvaru oka. Prstence Saturnu tvoří fraktální vzory a vysílají fraktální vzory simulace. Studie a pozorování Saturnu odhalily, že bouře ve tvaru hexagonu rotuje každých 10 hodin, 39 minut a 24 vteřin v dokonalé synchronizaci se Saturnským cyklem radiových emisí. Hexagon je geometrické znázornění zvukových frekvencí Saturnu a bouře na něm neskončí, dokud neskončí nebo se nezmění to, co se vysílá. Hexagon je vlastně geometricky zploštělá krychle a oba tvary mají stejný energetický otisk. Krychle a zejména ty černé platí už dlouho za symbol Saturnu a to je také skutečný původ a význam černé kostky centrálně umístěné a uctívané v Mekce a nazvané Ka´ba (krychle), která je ústředním bodem islámského náboženství. Také "Kniha zjevení" popisuje "Nový Jeruzalém" jako kostku.

06.11.2018