Seržant Clifford Stone – osobní svědectví, utajovaná pravda vyplouvá na povrch!
(Článek 199)
"Absence důkazů není důkazem o neexistenci jevu. Je to ukazatel toho, že jsou světoví lídři (nikoli političtí) plně schopní udržet tento fenomén pod pokličkou."
To je jedna z mnoha vět Američana Clifforda Stonea, jež sloužil v armádě a brzy se díky svému senzitivnímu nadání dostal k informacím a k projektům, týkajícím se "našich návštěvníků" jak je tento muž sám nazývá. Samozřejmě se
nebavíme o návštěvnících z jiné země, či z jiného kontinentu, nýbrž o těch, jenž k nám přicházejí z vesmírných dálav.
Clifford není jediným, kdo o mimozemských entitách (E.B.E.) hovoří. Mluví o nich mnoho maximálně hodnověrných lidí, jako jsou policisté, vojáci, piloti, astronauti, ale i "obyčejní prostí" lidé, na jejichž správný úsudek a racionalitu
spoléháme.
Vždy mě baví argument, že stále čekáme na definitivní důkaz o jejich existenci a o tom, že nás navštěvují. Důkazů zcela neprůstřelných je nespočet. 47 % Američanů věří, že nás někdy navštívili mimozemšťané. To není malé číslo.
V novodobé historii se téměř každý Americký prezident, či kandidát/ka dušoval/a, že odhalí vše, co se o mimozemšťanech ví. Proč, když je to přeci záležitost pomatených lidí, či lidí s velmi špatným zrakem. Množství států – jako
například Velká Británie, či Austrálie – odhalily materiály týkající se UFO. Jen ohledně fenoménu únosů existují desítky miliónů svědků. Někde jsem zaslechl humornou a pravdivou poznámku, že tohle by vyhrálo každý soudní spor
na světě. Promluvili lidé v hypnózách – v tomto stavu se lže velice těžko – z mnohých obětí byly vyňaty implantáty, vytvořené často z materiálů nenacházejících se na planetě Zemi. Byly nalezeny trosky létajících strojů, které spadly,
existují dokumenty, fotografie, videonahrávky, radarové záznamy, jejichž autenticita je nezpochybnitelná. Je známo několik událostí, které potvrdily desítky tisíc lidí (Bitva o Los Angeles 1942, UFO nad Washingtonem D.C. 1951).
Tyto události byly následovány "palcovými" titulky v novinách.
Clifford Stone je však odlišný. Je to člověk, jenž nahlédl do pomyslné králičí nory tak hluboko, jako málokdo. A ještě méně lidí s těmito znalostmi bylo ochotno předstoupit před veřejnost a vše vypovědět. Clifford tak učinil.
Na základně Fort Jackson, v Jižní Karolíně absolvoval individuální trénink, po němž se měl stát úředníkem – písařem. Nebyl to ale jeho sen. Chtěl být pilotem helikoptéry, nicméně vzhledem k jeho zdravotnímu stavu to nebylo reálné.
"Nyní vím, že od raného věku nějak věděli, že mám přetrvávající schopnost vzájemné interakce s "návštěvníky". Myslím, že důvodem, proč mi armáda dovolila se tímto fenoménem zabývat bylo, že si vybírala lidi z civilního
sektoru, kteří by se jinak nemohli do armády dostat, a kteří měli schopnost navázat přetrvávající vztah s "mimozemskými návštěvníky". Bylo třeba s nimi provádět komunikaci, třeba zda nejsou zranění nebo něco nutně nepotřebují
aj. Řekli mi: "Víš, mnoho věcí nevypadá tak, jak se zdá." Přivedli mě na nějaký konec, nic tam nebylo. Rozhlížel jsem se a šel kousek zpátky. Ptal jsem se "Co tím chcete říct?". "Zkrátka, že mnoho věcí není tak,
jak se zdají být." Zaklepal na stěnu a řekl: "Pevná zeď, že?".
A já řekl: "Jo." A pak jsem začal znovu: "Co tím chcete říct?". Než jsem mohl cokoliv říci, on na to: "Není nutně pevná." A strčil do mě. A já prošel zdí. Chápete to, vypadalo to, jako by to byla pevná zeď. A já prošel. Ale než jsem
se stačil vzpamatovat a cokoliv říct, všiml jsem si, že jsem v nějaké místnosti. Rozhlížel jsem se. Když jsem se ohlédl, bylo tam něco, čemu říkáme polní stůl, což není nic víc, než malý stůl. Za tím polním stolem seděl, jak ho
nazýváme, "typický šedivák" – mimozemšťan. Gray v Pentagonu... Byl vysoký něco kolem 130 cm až 150 cm. Seděl tak, že měl ruce položené na desce stolu a díval se přímo na mě. Zastavil jsem se, když jsem ho spatřil, okamžitě jako
kdyby se mi v hlavě spustila cirkulárka. Padl jsem tváří k zemi. Ten mimozemšťan si vytáhl všechno z mojí mysli – přečetl si celý můj život. To je poslední věc, na kterou si z tohoto setkání pamatuji..."
30.01.2019