Véda a její trojprincipiální pohled na svět

(Článek 144)

Véda nebyla a není žádné opěvování přírodních elementů, jako je vítr, oheň, voda nebo slunce, měsíc, hvězdy, nýbrž byla vytvořena na obranu a podporu vnitřního Člověka v nás a na obranu síly, skrze kterou se člověk zrodil na naší planetě, která ho živila, umožnila mu vyrůst a odlišit se od zvířete. Véda ctí Světlo poznání a vědění a nabádá k nutné, pravidelně udržované oběti, v podobě vzývání "slovem" těch věčných sil, které udělaly člověka člověkem. Upozorňuje také na stálou přítomnost sil Tmy nevědění, vnější síly necitlivosti mělkosti a formálnosti, které napadají v časových periodách stále znovu a znovu lidský svět a vedou ho do duchovní potopy a tím i záhuby. Základní symbolika vidění světa je ve Védě reprezentována věčným bojem ve varu zrozeného ducha lidskosti s "Hadem" neboli "Drakem" Vrtrou, sídlícím "ve spodních vodách". Sílu chladu, zrcadlového napodobování a zhmotňování temnoty, nevědění a egoismu, reprezentuje ve Védě "vodní" živel. Tímto obrazem "vody" si védští myslitelé pomáhali, aby vyjádřili tu neviditelnou a stále trvající sílu, kterou bychom mohli přirovnat k síle gravitační.

Základem a samou podstatou védského duchovního učení je vize světa, založená na třech věčných principech, které v pozdější indické filosofii známe jako "tamas", "radžas" a "sattva". Ve starší védské podobě má tato veledůležitá trojice sil řadu názvů - nejčastěji se dualistická dvojice protiv nazývá "nebe a země" ("dyávaprthiví"), a "ta třetí" vzniká potom vykřesáním, jako volný prostor mezi nimi ("antarikšam"). Tento trojprincipiální pohled na svět je nejenom podstatou Védy, ale základem filosofie jako takové a bez tohoto poznání nemůže filosofie vůbec existovat. Pouze ten, kdo dokáže rozpoznat tyto tři principy světa, dokáže správně pochopit, jak vše okolo funguje, dokáže se zorientovat a svět je mu pak ukázán v jeho pravé podobě. Tak se mu otevře jeho "třetí oko" a takový člověk si už dokáže uchránit svoji lidskost, protože je vnitřně ukotven a má se o co opřít.

Staré védské učení o třech principech světa, kdy "dvě křesající", dvě tupé a necitlivé síly světa a "dva stále se srážející kameny" rodí "toho třetího", "toho živého", je úplným základem, bez kterého nemá vůbec cenu filosofovat. Tento pohled na svět teprve otevírá prostor k vyvážené spolupráci našeho citu, intuice a rozumu, tedy toho, co nám v materialistické společnosti tolik chybí. V naší civilizaci je rozum a racionalismus upřednostňován a tak se vyvíjí na úkor intuice a citu. Proces probuzení vzniká pomocí křesání mezi dvěma věčnými a antagonistickými silami kosmu. Obě síly jsou sice ve své podstatě kriminální a hloupé, avšak prostřednictvím nich dochází nejen k utrpení, ale i k zázraku života - ke vzniku pravého lidského poznání. Tak vzniká pravá lidská inteligence jako "to mezi". Tak povstává člověk se svým pravým věděním. Teprve vykřesaná božská jiskra v člověku rozkřesáváním roste do velikosti a nachází svou úplnost a dokončenost u Toho, kdo se vydal na cestu poznání.

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

28.11.2018