Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (14. díl)
(14. díl)
K prvním střetům s Řeky docházelo ve IV. století př. n. l. Ve stejné době nebo o něco dříve byla na pobřeží Černého moře založena Praslovany-Tauridy města Surož a Korsuň. Mezi Řeky a Skyty se potom
po dlouhá staletí odehrávaly boje o nadvládu nad těmito městy. Podle Velesovy knihy už názvy těchto měst svědčí o tom, že Skytové a Tauridé vyznávali kult Slunce již při jejich založení. Později Skytové
a Sarmati zakládali další města, jako např. Goluň v Podněpří, Voroněžec na řece Voroněž, Kyjar a Sirak. (Sar-grad) na úpatí Elbrusu, Novgorod (Skytská Neapol) na Krymu.
V roce 437 př. n. l. podnikl válečnou výpravu do Pontu aténský vojevůdce Periklés, s jehož jménem se pojí počátek zlatého věku Helady. Podle Plutarchova svědectví se Perikles objevil v Pontu v čele veliké
a skvělé flotily a "předvedl barbarům veškerou sílu a nebojácnost Athéňanů, kteří byli schopni zdolat jakékoli vody, a kteří si podmanili celé moře". A také Velesova kniha tvrdí (Trojan II., 3:1), že právě
tehdy Řekové dobyli grad Surož: "Je pro nás velice zahanbující, že v surožských chrámech dobytých nepřáteli, byli naši bohové svrženi do prachu a musejí se tam válet, neboť Rusiči nemají dost sil,
aby přemohli nepřátele v boji." Řekové nejprve přicházeli jako hosté – kupci, a teprve pak se dostavili jako vojáci s meči v rukou: "A tak se naše země, kterou jsme ovládali po čtyři staletí, stala
řeckou... I museli jsme ji dobývat zase nazpátek, prolévajíce svou krev." (Trojan II., 2:2)
Války mezi Slovany a Řeky probíhaly se střídavým úspěchem, aby po nich následovala dlouhá období míru, kdy jsme na tržištích "měnili jejich brány za jídlo", "krávy za mast a stříbro", "žito za zlaté
řetězy, mince a náhrdelníky", "ovce za řecké pivo a víno". Jinými slovy, obchodovali jsme s Řeky. Tou dobou se ve skytských zemích objevilo mnoho řeckého zboží, ozdob a nádob. Slovanští a skytští kněží
byli proti takovému obchodu, neboť spolu s ozdobami do slovanské země pronikala rovněž řecká víra. Měnil se způsob života i pojmy. Jednoduchý, spravedlivý život a staré časy odcházely, aby je vystřídala
honba za přepychem, zlatem a plíživě přicházel úpadek mravů. Duchovní expanze je mnohem zhoubnější, než obyčejná válka.
Tauro-Rusi dobyli Černomoří v VIII. století př. n. l., a potom podnikali vojenské výpravy do přední Asie. Surož dobyli a zpustošili Řekové (stalo se tak nejspíše v roce 437 n. l.) pod vedením samotného
vojevůdce Perikla, a to čtyři století od doby, kdy Rusové toto město založili. Bylo to Řecko, které přepadlo tuto zem, usadilo se v ní a pranic si z Rusi nedělalo. A tu Rusové tasili meče, přepadli Řeky
a odehnali je od svých mořských břehů. A tehdy Řekové přitáhli s vojsky chráněnými železnou zbrojí. Pak došlo k veliké bitvě, vrány tam krákaly při pohledu na člověčinu rozesetou po poli. I utkalo se tam
o tu zem Slunce s Měsícem. I nebesa bojovala na bitevním poli.
Rus – to je Slunce nad kterou drží ochrannou ruku Slunce – vládce Dažbog.
Řecko – to je Měsíc, které ochraňuje měsíční bůh Zeus (Jupiter).
A matky tam oplakávaly svá dítka, která prolila krev na bitevním poli, a to pole se pak stalo ruským. Novojarové tam přebývají do dnešního dne a ona země je naše, díky krvi prolité meči.
23.12.2021