Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (16. díl)

(16. díl)

V I. století př. n. l. patřilo k praslovanským zemím Skytské království a část Sarmatské říše, a dále také bosporská říše. Všechny tyto země náležely ke státům, které byly závislé na Pontu a byly jeho součástí. Pontos se rozkládal na březích celého Černého moře, byl v té době nesmírně silným státem, posledním střípkem říše Alexandra Makedonského, jenž si uchoval nezávislost na Římu. Pontos tak po mnoho let soupeřil s Římem o světovládu. V čele Pontu stál král a vojevůdce v jedné osobě Mithradates VI. Dobyl obrovská území. Celé Černomoří, Bosporskou říši, řecké městské státy Tauridy, Malou Skytii a Malou Asii. Podnikal výpady do Makedonie a stále hrozil, že zaútočí na Řecko a na Řím.
Bosporská říše uznala Mithradatovu nadvládu v letech 107-106. Potom začaly takzvané Mithradatovy války mezi Pontskou říší a Římem. Válka s Římem, který usiloval o světovládu, trvala bez přestání takřka půl století. Mithradata nedokázali porazit ani nejlepší římští vojevůdci, jako byli Sulla, Lucullus, dokonce ani Pompeius. Největšího úspěchu dosáhl Pompeius, který v roce 65 př. n. l. porazil Mithradatova vojska v bitvě u Nikopole v Malé Asii. Jako odpověď se Mithradates rozhodl podniknout protiúder proti samotnému Římu. Uzavřel s mnoha skytskými a keltskými vladaři v Bosporu spojenectví, shromáždil nesčíslný počet bojovníků, který mnohonásobně převyšoval vojsko Římské říše, které bylo zdecimované v důsledku vedených válek v Evropě i Asii a oslabeno potlačováním povstání otroků (v Římě bylo potlačeno Spartakovo povstání).
Mithradatovu záměru zaútočit na Řím však zabránilo zemětřesení, k němuž došlo v Bosporu v roce 63 př. n. l. O tomto zemětřesení podal zprávu Dión Cassius Kokkerian, který napsal 80 knih "Římských dějin" a popsal Mithradatovy války následovně: "Mithradatovi začaly ubývat síly (důvodem tohoto oslabení bylo zejména zemětřesení nad jiné silnější, které pobořilo mnoho jeho měst)". Další zmínku o tomto zemětřesení nalezneme u Pavla Orosia z Tarragony. Napsal "Sedmero knih", v nichž vyložil římské dějiny. Město Pantikappaion padlo za oběť mimořádně silnému zemětřesení. Jeho stopy můžeme spatřit i dnes. Jsou to sesuvy půdy okolí mysu Utriš na Kavkaze a skály velikosti pětipodlažního domu, které byly vrženy do moře několik desítek metrů od pobřeží. Jak dosvědčují nálezy geologů a archeologů, toto zemětřesení bylo mimořádně silné, jeho intenzita dosahovala devátého stupně. A tak byla města bosporské říše ať již částečně nebo zcela zničena. V Pantikappaionu se po zemětřesení znovu stavěly budovy a nově projektovaly terasy na svahu hory Mitridat. Navíc došlo k sirovodíkové katastrofě (výron sirovodíku a metanu ze dna Černého moře, doprovázený výbuchy na moři ve spojení s kyselými dešti).
Vzpomínka na zemětřesení roku 63 zůstala dlouho živá. Jeho obrazy se stávaly součástí apokalyptické literatury té doby. Půldruhého věku poté bylo v Malé Asii (v zemi bývalé pontské říše) vytvořeno Zjevení Jana Theologa, kde je kromě jiného podán obraz konce světa, který se opírá o popisy tohoto zemětřesení a sirovodíkové katastrofy (sírou hořící moře, deště síry, andělé vrhající hořící skály apod.). Existovalo veliké množství popisů tohoto zemětřesení, jakož i následných jevů a znamení. Jeden z nich, opírající se o nám neznámé zdroje, uveřejnil v roce 1557 v Basileji Konrad Likosten: "V roce 5360 po Adamovi plenil Řím pontský král Mithradates a ve stejné době vytryskly ze země proudy krve; ve městě Amiterp se narodilo dítě o třech nohou, a potom napřesrok ve městě Cefepen padala z nebe válečná znamení a korouhve. Tehdy hořela veliká hora Etna plamenem, a způsobila mnoha lidem zlo. Dalšího léta ve městě Amiternum bylo možno za noci spatřit slunce, a vůl promluvil lidskou řečí, tehdy se v Ataliánské zemi vzbouřilii otroci proti svým pánům a v důsledku toho došlo k mnoha nepokojům. Ve stejné době se na nebesích ukázalo znamení, padalo kamení a země se sypala jako déšť." Nejstarší zprávu ale nalézáme ve Velesově knize (Trojan IV., 1), kde se vypráví o tom, jak se v Navi u Bosporu zjevil Drak – řecký bůh Patar Dyj, "který dštil oheň". A pak uchopil Zemi a otřásal jí tak, že z ní "tekla krev". S tímto drakem podle Velesovy knihy zápasil Silný Muž, jemuž pomohli Svarožiči, kteří, přispěchavše na koních z nebes a onoho draka zabili.

25.12.2021