Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (2. díl)

(2. díl)

Velesova kniha hned na svém začátku vyzývá, abychom se sklonili před Triglavem. Triglav představuje slovanské bohy: Svaroga, Peruna a Svantovíta v jednom. Svarog je Pán Nebes a předek bohů. Je nejmilostivější, ale zároveň je i hrozivý Bůh a očekává lidi v nebeském Ráji, zvaném Irij neboli Svarga, jak nebe nazývá Velesova kniha. Svarog je nejstarším bohem božího rodu a je i jeho "zřídlem". Slované vnímají pod slovem "Rod" celý Vesmír, který zahrnuje všechny bohy, jak nebeské, tak i pekelné. Rod je tak vnímán jako bůh Vesmíru i jako zakladatel rodu. Rod je otcem i matkou všech bohů. Svarog je stejně jako Rod nebeským pramenem, který "vytéká z hliněného džbánu", nebeského pramene života. Svarog je mužskou složkou Rodu, je Tvaštar, neboli stvořitelem našeho světa (On vytvořil náš svět). Svarog je nebeský kovář, od jehož úderů na kovadlinu se rozlétají jiskry a blesky.

Podobně Slované ať již s kladivem nebo mečem v ruce vidí Peruna, který je bohem bouře a války. Hromovládce oživuje stvořené a vdechuje život všemu, co existuje. Volání Slovanů k Perunovi "aby nepřestával otáčet Kolem" znamená, aby nepřestal bdít nad řádem světa nad východem a západem zlatého slunečního kotouče, nad otáčením celého složitého nebeského mechanismu. Perun je mocný, až hrozivý bůh, avšak ve Velesově knize vystupuje zároveň jako bůh milosrdný a neskonale spravedlivý. Perun je milostivý vůči těm, kteří ho uctívají a hrozivý pro nepřátele Rusi. Perunovy chrámy se obvykle budovaly na kopcích, kde mu byly přinášeny oběti. Velkolepý chrám s mohutnou Perunovou sochou stál v Kyjevě a rovněž v Novgorodu. Vzpomínka na novgorodskou Perunovu svatyni se udržela až do 17. století.

Svantovít – je bohem nebes a Světla západních Slovanů. Čtyř­hlavá modla Svantovíta (Sventovíta) stála také v hlavní svatyni pobaltských Slovanů, v Arkoně, na ostrově Rujána. Staří Slované věřili v jediného nebeského boha, svrchovaného vládce, kterého nazývali nejrůznějšími jmény: Svarog, Perun, Svantovít, a konečně také Triglav – neboli Trojice. To znamená, že Svarog byl vnímán jako bůh otec, Perun – syn, Svantovít – svatý duch. Dávno před vznikem křesťanství tak byla vytvořena předkřesťanská trojice. Velesova kniha hovoří o trojjedinosti Peruna, Svaroga a Svantovíta. Ostatní bohové se svrchovanému vládci Triglavovi podřídili.

Veles je bůh stád a bohatství, bůh moudrosti; ale také průvodcem do záhrobí. Ve Velesově knize rovněž vypouští na nebesa sluneční oře. V dávné minulosti byl Veles bohem Slunce a Chorsovým bratrem. Nyní je Veles slunečním, měsíčním a hvězdným bohem zároveň. Veles je též vnímán jako bůh moudrosti a poezie. Pěvci a básníci se mu klanějí a považují se za Velesovy vnuky. Bůh Slunce a slunečního disku Chors byl uctíván od dob praslovansko-iránské jednoty, ba dokonce i dříve.

Legendy vyprávějí o pradávném slovansko-árijském carovi, který vládl dávno před 20 tisíci lety (Velesova kniha, Rod I., 1:3). Právě jeho nazývali staří Slované prvním carem – "Rudým Sluncem". Nazývali jej otcem – Jarem nebo Jarilou. V těch dobách žili Slované v zemi na Severu a jejich život, než nastalo období chladna, se odvíjel uprostřed kvetoucích zahrad a zurčících řek bohatých na vodu a byl zcela šťastný, ničím nezkalený. Prastaré legendy líčí Praslovany jako vysoce vyspělý národ, který ovládal mnohá řemesla a umění. Avšak národy musely svou pravlast opustit. Důvody a okolnosti odchodu ze Severu jsou uvedeny v Koledově knize.

06.11.2021