Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (4. díl)
(4. díl)
Podle Velesovy knihy Jaruna spolu se svými dětmi Kyjem, Ščekem a Chorivem vyvedl předky Slovanů z Paňdžábu přes Írán a Kavkazské pohoří až k Dněpru a ke Karpatům. V té době z Indie odešli všichni ti, kteří se rozhodli pro návrat ke své pradávné původní víře:
"I uctívali jsme Svaroga a Dažboga, který dlí v přečisté Svarze." Tím se začali Slované odlišovat od Áriů, kteří zůstali v Hindustánu, a kteří dále uctívali boj a bohy Indru a Dyje. Takto se ze společné rodiny árijských národů vyčlenili Slované. Nežádali své bohy o nic, než o mír a skláněli se před jejichou, uctívali původní védské poznání Nejvyššího. Proto lze až do dnešního dne nalézt společné stopy mezi kulturami Indů státu Pandžáb, poblíž se rozkládajících oblastí Pákistánu síl a Slovanů. Společné prvky jsou především u karpatských Slovanů, u nichž nalézáme podobné oděvy, předměty každodenního života i chrámy. Údaje o odchodu praslovanských předků z Indie se zachovaly rovněž ve védské tradici Indie. Jaruna, který vyvedl předky Slovanů z Iňského kraje do Karpat po velikém zemětřesení, je totožný s hrdinou indických Véd Arjunou, který dobyl severní pravlast, Kimmerii, která se rozkládá v současném Rusku.
Zemětřesení, které údajně způsobilo odchod předků Slovanů z Indie, se svým rozsahem podobalo světové katastrofě. Po ní se Jaruna se svými syny Kyjem, Ščekem a Chorivem, a rovněž s bratrem Kisekem vydal na sever, za Himaláje, do staré pravlasti, k prapůvodnímu Bělovodí. Jarunův bratr je znám i Velesově knize, kde se mu říká Kisek, praotec germánských národů. Památku na jeho jméno doposud uchovávají západní Němci, obyvatelé Hesenska. Po příchodu do Arménie založili Jaruna a Kisek starobylé hlavní město Arménie, město Boha Višnu (Višap). Vztyčili tu kolosy: šestnáctimetrového Kiseka z mědi a osmimetrového Jarunu z kamene. Zbořeny byly tyto sochy až ve IV. století n. I. Jarunovi synové – Kyj, Šček a Choriv poblíž Araratu založili starověká arménská města: Kuara, Melteja a Choreana. Tato města pak byla známá po mnoho staletí. Stejnojmenná města byla později zakládána rovněž na severním Kavkaze poblíž Donu i na Dněprovské Rusi. Tyto informace jsou podobné jako známá legenda "Povesť vremennych let" o založení Kyjeva Kyjem, Ščekem a Chorivem, kteří založili na Dněpru (nedaleko budoucího Kyjeva) veliké město Goluň, v uralské pravlasti, v Arkaimu.
Podle Velesovy knihy ve 4. tisíciletí př. n. l. přišlo s Jarunou a Kyjem k Donu a do Karpat mnoho slovanských kmenů. Usidlovali se zde a vytlačovali kmeny Danajců, které legendy líčí jako obry. Do stejné doby Velesova kniha zařazuje rovněž rozdělení Slovanů z Jarunova rodu a Germánců z Kisekova rodu. K tomuto rozdělení došlo na základě rozhodnutí sněmu – věče. Jaruna tehdy navrhoval, aby jednota rodu zůstala zachována a citoval otce: "Chtěl, aby všechny kmeny sloučily svá stáda ovcí i dobytka dohromady a stali se jediným kmenem. A totéž Bohové navrhují i nám." Avšak když došlo na sčítání hlasů, tak jedni byli pro spojení a druzí se vyslovili pro něco jiného. Proto se kmeny Jaruny a Kiseka nakonec rozdělily. To ale okamžitě vedlo k velmi smutným následkům. Velesova kniha vypráví o tom, že ihned po rozdělení přepadly Kisekův rod kmeny Jágů, a chybělo jen málo, a Rodoviče by vybily. Pragermánce tehdy zachránili na poslední chvíli přispěchavší Jarunovi válečníci. Potom Kisekův rod odešel daleko na sever do Skandinávie. Právě tam se podle Velesovy knihy rozprostíraly Kisekovy země a země boha Skandinávců a Germánců – Odina.
"A tam je země Odinova. Tam se přinášejí oběti na jiný způsob. Tam jsme žili za starých dob, tam jsme bojovali. A tam jsme uzřeli ruku, která nám hrozila a viděli krutého Odina..."
Áriové, kteří přišli s Jarunou a jeho syny, pak splynuli v zemích Rusi s místním obyvatelstvem, spřízněným co do jazyka i obyčejů. Takové byly cesty usazování první vlny Praslovanů z rodu Jara a Jaruny v Evropě.
08.11.2021