Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (6. díl)

(6. díl)

Jak již bylo řečeno ve Velesově knize, tak stepi, v nichž se usadila Bogumírova rodina, se rozprostírají v Sedmiříčí u pramenů řeky Ra, "za mořem v kraji zeleném". Neboli za Kaspickým mořem, ve stepích jižně od Uralu, kterým se i nyní po tolika letech říká Sedmiříčí. Pramen řeky Ra (v současnosti Volhy) se nalézá u hor Iremel a Avalak. Řeka Ra protékala koryty současných řek Bělaja, Kamy, Volhy a po dolním toku Donu. Bogumírova rodina přišla do posvátného Medvědího údolí, nedaleko nejvyšších hor Jižního Uralu – Iremel a Jamantau, poblíž Medvědí hory Arkaim ("ark" – "medvěd"). Medvědí horou se nazývala také proto, že se zde zjevoval Veles v medvědí podobě. Bogumír se usídlil v Medvědím údolí a zde, v posvátném údolí Arkaima byl na příkaz boha Velese založen Bogumírem a jeho rodinou posvátný "Kajle-grad". O tomto městě se zmiňuje Véda Slovanů jako o Kulatém městě (Kalica, Kolo-grad, nebo Kajle-grad). Jméno tohoto města má několik významů. "Kolo" – "kajle" neznamená pouze "kruh", ale i "bůh", "car-vládce". Tento Kulatý grad je rovněž podrobně popsán v Avestě: "A tak Jima udělal var (dvůr) o velikosti běhu na všechny čtyři strany pro lidská obydlí... Ve vnějším okruhu udělal devět průchodů, v prostředním šest, ve vnitřním tři..." Tento popis Kajle-gradu souhlasí s podobou zřícenin starého města, které bylo nedávno objeveno v Arkaimu.
Když se Bogumírovi potomci stěhovali z tohoto města, zakládali nová města nesoucí podobně znějící názvy: ve Střední Asii – Chivu, na Kavkaze – Kijar, na Dněpru – Kyjev. Hory a údolí jižního Uralu, okolí Arkaimu jsou kolébkou samotného védského náboženství. Tady na hoře Iremel u pramene řeky Ra leží "běložhavý" kámen Alatyr. Vedle hory Iremel se nalézá nejvyšší vrcholek jižního Uralu – Jamantau "Jama" je védské jméno Bogumírovo, "tau" znamená hora). Právě k této hoře se pojí pověst o prvním přinášení obětí, které uskutečnil Jama-Bogumír. Je to popsáno jak ve Velesově knize, tak i v Avestě, i v "Knize králů", a rovněž v knihách zoroastrických kněží-mobadů. Bogumír vystoupil na onu vysokou horu. A tu se mu zjevil bůh Kvasura, seslaný bohyní Ladou a drakem Ládónem, střežícím zlatá jablka Irije. Kvasura obdržel od Lady tajemství přípravy posvátného medového a slunečního nápoje – suriny. "A tu k němu přišel bůh Ladón, přikázal mu nalít med do vody a nechat ho vykvasit na Slunci. A vtom Slunce-Surja způsobilo, že zkvasil a změnil se v nápoj zvaný surica. A my jej pijeme na počest Bohů." (Rod II., 2:2).
"I dopřáli Bohové Bogumírovi pozemských radostí, a tak jsme je měli i my." (Rod II., 3:1). Ve zdech posvátného Kajle-gradu přežil Bogumír se svou rodinou Potopu světa, k níž došlo poté, co Dažbog rozbil zlaté vejce s Kašejovou smrtí. Před potopou Bogumíra varoval Asila Veles (ten vystupuje v avestských legendách jako Ahura Mazda, který na potopu upozornil vládce Jimu). Vody se nedotkly svatého města, a v něm bylo Bogumírem zachráněno zvířectvo, rostliny i lidé. Po potopě před Bogumírem vyvstal nelehký úkol. Musel provdat své dcery a oženit své syny, aby se dočkal vnuků a aby Bogumírův rod měl pokračovatele a množil se. Avšak v té době bylo obtížné nalézt ženichy a nevěsty, neboť země byla vylidněná. Jsou známa vyprávění o mnoha dcerách Bohumírových, z nichž se ve Velesově knize hovoří o třech, jménem Dreva, Poleva a Skreva, od nichž pak vzešli Drevljané, Poljané a Kriviči. Bogumírovými dcerami jsou rovněž nazývány noc – Kupalnica, úsvit – Utrennica (Jitřenka) a večer – Večernica, k nimž je dodáván rovněž duch poledne – Poludnica. A rovněž překrásné polobohyně – Pluga, Podaga a Prija. Jako Bogumírovi synové jsou ve Velesově knize jmenováni Seva a Rus – prarodiče Severjanů a Rusů. A tak se Bogumír rozhodl hledat manžele pro své dcery. I zapřáhl tehdy povoz a jel, kam ho oči vedly. I přijel k posvátnému dubu stojícímu v poli a zůstal tam na noc u ohně přinášeje oběti a vzývaje boha ohně. A tehdy se Bogumírovi zjevily na koních děti boha slunce Utrennik ("Jitřník"), Poludennik ("Poledník"), Večeník a Polunočník ("Půlnočník") – ochránci čtyř světových stran, kteří spolu s otcem chrání svět před vpádem zlých sil. Ve starobylém jazyce se jim říká rovněž Kumarové. Sestoupili z pohoří Kumartag, jenž spojuje hory Jamantau a Iremel. A tehdy se Bogumír s ženichy vrátil do Kajle-gradu. A konala se veliká svatební hostina. I provdal Bogumír své dcery za syny bohů. A od jejich potomstva vzešly mnohé významné rody lidi polobohů a rovněž rody lesních mužů a rusalek. A tak se všichni Bogumírovi potomci a Slované obzvlášť považují za děti bohů.

15.12.2021