Velesova kniha – svaté písmo Slovanů (7. díl)
(7. díl)
Plynula léta. Bogumírův rod se rozmnožoval, objevovala se nová města. Bogumírovi potomci začali plnit zemi, vytěsňovat rody prvních praobyvatel. V Avestě je popsáno, jak se natřikrát rozšiřovala
Bogumírova říše: "I bylo Jimově říši tři sta (potom šest set, devět set) let... Drobný dobytek, velký dobytek ani lidé už se neměli kam podít... Tehdy Jima vystoupil ke světlu v poledne na pouti Slunce.
Obrátiv se k zemi zadul do zlatého rohu a přetáhl ji bičem (varianta: vrhnul zlatou střelu, všude, kam dolétla, se objevila souše), řka: Milá Spento Armajti (Svatá Zemi), rozestup se a rozprostři
do šíře!... Takto Jima roztáhl zemi do šířky..."
A tak na Urale v jihoruských stepích vznikla Bogumírova říše. Zlatá střela avestijských legend v ruce Bogumírovy sochy plně odpovídá zlaté střele v ruce Bogumírovy sochy z Petry. Vrháním střely se mají
na mysli dobyvačné výpravy Bogumírových rodů na všechny strany světa. Jak se tento stát rozšiřoval, zabíral pak takřka celou Eurasii. Bogumíra mají v paměti Slované, Skandinávci, Germánci, Indové i Iránci.
O jeho skutcích vyprávějí rovněž Číňané. V Číně vystupuje jako první předek Jü. Tam také ovládl pomocí samorostoucí země "sižan" potopu a pomoci draka Jin-Luna vyhloubil kanály (což je slovanský Ládón).
Naučil Číňany řemeslům a umění. Založil staročínský stát, rozdělil Čínu na provincie a zanechal po sobě sakskou (neboli árijskou) dynastii prvních čínských císařů Sia.
Bogumíra pamatují rovněž v Africe. V Ruandě se o něm vypráví jako o prapředkovi a demiurgovi Imánovi (Ománovi), který stvořil svět, první dvojici lidí, a který chtěl rovněž obdařit lidi nesmrtelností,
avšak zabránil mu v tom had. Podle slovanských legend byl Bogumír největším z vůdců země Kimmerijské, neboli země boha Imira, Kimira (země Kim-puruša varny v indických Védách). Panoval zemi dlouho
a v Avestě a Slovanských védách se říká, že se Bogumír dozvěděl mnoho od Ahury Mazdy (Velese) a potom předal své vědění lidem. Podle knih mágů-mobadů (a také podle volžských pověstí o Čim-Bulatovi)
věnoval prvních padesát let vlády na zdokonalování zbraní: naučil lidi tavit kovy, kovat zbroj a meče. Dalších padesát let zpracovával hedvábí, kožešiny a plátna, vynalezl tkalcovský stav. Potom se pustil
do stavitelství měst, kvůli čemuž si ochočil démony-devy, kteří se mu podrobili a začali stavět zdi měst a překrásné paláce. Ve slovanské védě se hovoří také o tom, že vládce Ima-Bogumír učil lidi orat,
sít, žnout, péci chléb a rovněž dělat z hlíny nádobí a samotný Bogumír se tomu všemu naučil od boha Velese. Potom se Bogumír pustil do vyřizování státnických úkolů. V avestijských pověstech se tvrdí,
že rozdělil národ na stavy (kasty): kněze, vojíny, řemeslníky a zemědělce. A ve Velesově knize zde Bogumír vystupuje co by zakladatel sněmovní a knížecí vlády: "A za Bogumírovy vlády to u nás chodilo
jinak. A nejstaršího a nejmoudřejšího muže rodu jsme volili za knížete, a ten se za starých časů stával naším vůdcem." (Rod II., 3: 1)
Nicméně za jeho největší úspěch se označuje to, že pronikl do tajů léčitelství a poznal tajemství fyzické nesmrtelnosti (říká se, že od své matky Mareny – bohyně smrti). A tak sebe i své nejbližší postavil
naroveň bohů. Proto se také dožil více jak 900 let. Ovšem to se stalo právě jeho hříchem. Neboť poznal tajemství fyzické nesmrtelnosti. Tím, že ji učinil přístupnou mnoha lidem, degradoval a zavrhl
nesmrtelnost duchovní. Tím si podle proroka Zarathuštry přivolal svůj pád.
"Toto se psalo o císaři lmovi: pobýval on v nebi tři roky, i sloužil tam nejvyšímu Bohu. Ten mu pak věnoval jasnou knihu..." (Slovanská véda, VII.,110).
Ima-Bogumír se stal největším vládcem-knězem. Dokázal se zaživa vznést do nebe, kde po tři roky sloužil u trůnu Nejvyššího. Proto také obdržel od Boha Vyšně jako dar Jasnou knihu, která obsahuje hymny
věnované bohům a s touto knihou se spustil k lidem. Tak se dostal na úroveň bohů. Začal být uctíván stejnou měrou jako Kryšeň, Veles i Koleda, kteří také přinesli od trůnu Nejvyššího Svaté knihy.
16.12.2021